Jak bojovat proti úpadku mysli?
Určitě nejlépe vlastní aktivitou!

Souhlasím s tím že proti neduhů stáří lze jen bojovat vlastní aktivitou.Velkým příkladem mi je Květuška Houdková která neustále je aktivní a o svých aktivitách se dělí i s námi ostatními.I tento portál velmi nám seniorům pomáhá (setkávání v Poděbradech a další podobné akce). Za to celé redakci moc děkuji.Já sama ve svých 70 letech stále pracuji, jezdím do zahraničí, starám se o zahradu a vše na domečku.Prostě jsem stále aktivní.

Je mi 70 let a ještě jsem kromě několika měsíců, kdy jsem byla na operaci, nepřestala být v zaměstnání, i když už jen na malý úvazek. Je za to pár stokorun, ale to, že musím někam v určitém čase dojet a něco vykonat, mě stále utvrzuje v tom, že ještě vlastně nejsem úplně k ničemu a ani s necítím nijak stará. Mám sice nějaké zdravotní problémy s chozením, na dlouhé výšlapy nemám, ale chodíme pravidelně s přítelkyní na dlouhé procházky, máme plno společných zájmů, jsem ve spojení s bývalými spolužáky, se kterými se pravidelně setkávám na třídních srazech. Právě mě v sobotu jeden čeká.Ráda si něco dobrého uvařím a starám se o dvě kočky, které mně celoživotně dělají společnost. Rozhodně se nenudím .

Můj produkt.věk spadal ještě do doby socialistických závazků a jeden (malý, soukromý) mne "vyprovodil" do důchodu: Řekla jsem si: "Holka, dokud to půjde, budeš dělat všechno možný, jenom ne sedět s bábama na lavičce, bavit se o nemocech a nadávat na vše kolem"! Také u mne se občas ozve zdraví, ale jen co se "otřepu" pokračuji v zájm. aktivitách. Stačím si na ně sama, tady v Pečováku stejně nikoho žádná aktivita nezajímá. Garzonka, ve které žiji, je poslední malé soukromí. Proto je opravdu jen moje! nikoho "na kafe a řeči" si nezvu. Stačí, že je tu se mnou kamarád Filip - i když už je také PC senior! (Až mi to event. přestane běhat, pořídím si "jako prevenci" potkana do klece, spoluoby-vatelky se totiž myší bojí ).

Samozřejmě je dobré být aktivní fyzicky i duševně, ale také bychom neměli zapomínat na to, že jednou se tělo prostě opotřebuje a nebude fungovat, jak bychom chtěli.

Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Hrozně dlouho jsem si nemohla na zapomínání zvyknout. Ne že bych se s tím srovnala, ale už to tak neřeším. Jen se víc naběhám. Jsem křížovkářka, takže trochu ten mozek zaměstnávám. No co, vždycky může být hůř, protože lepší už to nebude. Tak si vesele užívejme, dokud to půjde. Krásné léto.

Někdy nepomáhá na úpadek mysli tělesná aktivita! Pečuji 3x týdně o pána 75r. který má Alzhaimerovu chorobou. Mohu Vám řící, že je to někdy jak pro jeho rodinu, tak pro mně vyčerpávající. No nevím, jak dopadnu já až začnu stále něco hledat a svádět vše na děti!

Aktivně jsem několikrát prošla byt, pootvírala skříně a tu zatracenou děrovačku jsem nenašla. Jsem zvědavá, kdy a kde se objeví :-))

Ach jo, dobré rady, ale ač se snažím, jak se snažím mozek okysličovat, stále se objevují nějaké výpadky... zrovna před chvilkou jsem marně vzpomínala, co hledám v koupelně... došla jsem ta, to bylo správné, ale že chci přinést do kuchyně nový Jar, to mi došlo, až když jsem přišla zase zpět ke dřezu:))))))