Také vám Ingolstadt nic moc neříká?

Také vám Ingolstadt nic moc neříká?

4. 7. 2012

Když se po listopadu 1989 otevřely hranice na Západ, stalo se cílem našich jednodenních nákupních „nájezdů“ především Bavorsko. Cham,Weiden, Regensburg, Passau, odjezd autobusem velmi časně ráno nebo už uprostřed noci a pozdní návrat s pocitem obchodního úspěchu. Dávno již tomu, dnes už nákupy netáhnou a za památkami jezdí pouze jedinci.

Nedávno mi přišla na pracoviště do archivu pozvánka na vernisáž výstavy v Ingolstadtu. Ingolstadt, kde to vůbec je? Pracně jsem vydolovala z paměti pouze informaci o ropovodu, náhradě původního ropovodu Družba. A také, že tam sídlí automobilka Audi. Pozvánka se však týkala výstavy „Pořádek i likvidace“, výstavy, která pojednávala o úloze policie v Německu od nástupu Hitlera k moci až po celou dobu války a konala se v Bavorském vojenském muzeu. Pozvánku jsem obdržela díky několika našim dokumentům, jejichž kopie byly za mé pomoci do výstavy zařazeny.

A tak jsem si udělala – ve své dovolené a ve vlastní režii – výlet do bavorského Ingolstadtu. Pro všechny, kteří podnikají cesty autem, ale i pro ty, kteří zvolí vlak, bude návštěva města Ingolstadt stejně jako pro mě milým překvapením.

Vyjela jsem po deváté z Prahy „mnichovákem“ směrem na Plzeň a dále na Domažlice. U nás pěkně lilo. Když jsme se blížili k hranicím, vyprávěla jsem své spolucestující v kupé, mladší Němce, že mi kdysi jedna paní na zájezdu řekla: U nás škaredě, ale až přejedeme Šumavu, uvidíte, že v Bavorsku bude krásně! A skutečně, fungovalo to i tentokrát. Za hranicemi se mraky začaly trhat a najednou bylo nádherně slunečno. V Regensburgu jsem díky zpoždění stačila přeskočit opravdu v poslední chvíli do regionálního vlaku na trase Passau – Ingolstadt – Landshut. Až na to, že nefungovalo obvyklé hlášení stanic, na což ale průvodčí hned po nástupu upozornil, to byla příjemná jízda. Bezvadně čistý vlak, všude kolem svěží zeleň luk a polí, lesíky se skalními útvary, venkovské silnice vedoucí podél říček a dokonce i malých jezírek s lekníny. Opravdu vzorně udržovaný bavorský venkov.

Do Ingolstadtu jsem dorazila krátce před třetí odpoledne. Hned před nádražím jsou i autobusové zastávky. Několik linek jede přímo do centra města, jízdné je 2, 10 euro.  Ubytování jsem si přes internet rezervovala ve velmi výhodně situovaném rodinném hotýlku „Zum Anker“ , odkud bylo vše takřka na dosah.

Musím říct, že tak milé město jsem nečekala. Trochu zvláštní název Ingolstadt zněl původně údajně Ingoldes stat, čili Ingoldovo město, sídlo. První zmínky o něm pocházejí již z roku 806, ale status města získalo v roce 1250.  Je to po Mnichově druhé největší město Horního Bavorska, ležící na Dunaji, ve kterém se snoubí historie, tradice i moderní městský duch. Je to bývalá rezidence bavorských vévodů a sídlo někdejší  Bavorské zemské univerzity, město původních středověkých hradeb, obranných valů a opevnění, současně ale i sídlo ředitelství automobilky Audi, prezentující se multifunkčním centrem Audi-Forum, v němž lze najít stálou výstavu automobilů stejnojmenné značky, ale i servisní a zákaznické prostory. Jak běžným turistům, tak i  osobám na služebních cestách poskytuje Ingolstadt možnosti jednání, ale i kulturně-poznávací, odpočinkové a kulinářské příležitosti. A hlavně těch posledně jmenovaných je v Ingolstadtu jako ve správném bavorském městě plno. V době mého krátkého pobytu tam byl festival italských vín a i jinak je velké náměstí před zámkem zaplněno stánky a zahrádkami pro občerstvení všeho druhu, kde místní návštěvníci sedí a baví se dlouho do večera.

Nechci a ani moc nedokážu dopodrobna popisovat jednotlivé pamětihodnosti. Všem, kteří alespoň trochu rádi chodí pěšky, doporučuji dvouhodinový turisticky značený okruh starým městem, který začíná u Staré radnice na hlavním náměstí a postupně vás zavede k Novému zámku, v němž sídlí hlavní expozice Bavorského vojenského muzea, kolem velkolepé divadelní scény se dostanete k Dunaji, přes který přejdete po lávce a ocitnete se v parku pojmenovaném po barokním staviteli opevnění  Leo von Klenze. Zde stojí  zbytky  opevnění, zdi a především 2 zrestaurované pevnostní věže, z nichž v jedné se nachází  expozice Vojenského muzea z 1. světové války a ve druhé sbírky Policejního muzea. Po návratu do centra města strávíte zbytek pochůzky ve starých uličkách i na moderní pěší zóně, v hlavním pozdně gotickém chrámu a dalších kostelech, z nichž nejpozoruhodnější barokní Maria de Victoria vám nabídne nejen fenomenální stropní fresku Cosmase Damiana Asama, ale i nejcennější monstranci na světě od místního bavorského zlatníka, znázorňující do detailu středověkou námořní bitvu s Turky u Lepanta. Uvidíte původní věže, brány, můžete navštívit Německé historické muzeum medicíny nebo moderní Muzeum konkrétního umění.

O tom, že je vše snadno dosažitelné, svědčí i fakt, že jsem se bezstarostně procházela a poznávala, co se dalo, a v závěru procházky městem si poseděla v samoobslužné restauraci v 5. patře obchodního domu Galeria na pěší zóně. Pohybovala jsem se od rána beze spěchu, s vědomím, že vernisáž je od 16 hodin, takže si po obědě klidně zajdu do hotelu, převleču se do společenského a odeberu se do Nového zámku, prostoru Vojenského muzea. A pak jsem se při vídeňské kávě pod střechou obchodního domu zcela náhodně podívala na pozvánku a zjistila jsem, že vernisáž není v 16, nýbrž už ve 14 hodin. Docela závažná nepozornost. Do zahájení mi zbývalo 7 minut. Do té doby jsem se stačila „skulit“ po eskalátoru z 5. patra, prolétnout částí pěší zóny, přeběhnout náměstíčko před zámkem, vstupní branou vrazit do zámku a vyšplhat do 2. patra do slavnostního sálu. A o společenském oděvu, který jsem s sebou vezla, jsem si mohla nechat jen zdát. Nakonec to nebylo zase tak moc důležité.

Rozhodnete-li se tedy jet do Ingolstadtu, stačí vám na to dvoudenní cesta s jedním přespáním. Hotel Zum Anker mi poskytl podle internetu nejlevnější ubytování za 58 euro. Zpáteční spoj je také velmi výhodný. Vlak z Ingolstadtu do Regensburgu odjíždí v 9 ráno nebo v 17 hod. Celkem trvá cesta vlakem do Prahy asi 5, 5 hod. Ale vy všichni jezdíte autem! Zkuste ten výlet, nebudete litovat.




Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Pravečková
NIC není náhoda. Dnes jste reagovala na můj článek o pobytu v Bavorsku a já si našla Vaše články. Bydlím 17 km od Ingolstadtu a zatím znám jen předměstí a hřbitov. Do teď nepřišel vhodný čas pro návštěvu s mojí průvodkyní, 92letou dámou, která zde bydlela a pracovala mnoho, mnoho let. Buď byla na jaře roku 2013 záplavy a nebo bylo velké vedro a nebo přišly jiné komplikace... A právě před chvílí jsem se jí ptala co čte v regionální příloze Donau Kurier. Odpověď byla, že výstavy v Ingostadtu... Děkuji za inspirativní článek a těším se jak si prohlédnu jarní Ingolstadt.
Jiří Libánský
Děkuji za těch pár informací o Ingolstadtu. Tak jako mnoho lidí jsem si spojoval toto město pouze s koncem ropovodné roury.
Hana Práglová
Zuzko,zajímavá návštěva.V těchto končinách jsem ještě nebyla.A protože už asi ani nebudu,tak díky za Tvůj příspěvek.Autem nejezdím a cesta od nás do Prahy trvá další 4 hodiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA