Tisícové pokušení

Tisícové pokušení

21. 5. 2015

Nedělní služba v recepci školního hotelu bývá pohodová. Nepřijíždí mnoho hostů a ti, co přijedou, jsou většinou předem ohlášeni a recepční má tak dokonalý přehled. Pasanti z ulice přicházejí výjimečně. Zato studenti se hrnou v intervalech přijíždějících vlaků a autobusů. Pozdraví a mizí v patrech svých ubytoven, jsou zvyklí v recepci nerušit. Jsem sama, žádný student nemá praxi.

Dnes mi to náramně vyhovuje. Podívám se na hokej, popovídám s vychovateli, kteří mají zrovna službu, mrknu na íčko, a až přijede poslední host ve 23.30 hodin, magistr z Brna, udělám uzávěrky, stulím se do pohodlného křesla a možná i zdřímnu.

Čas se vleče. Deset hodin, deset třicet, konečně jedenáct a konečně poslední host. Omlouvá se za pozdní příjezd a já s úsměvem od ucha k uchu mu jeho omluvu vymlouvám. Známe se, jezdí k nám často a tak pravidelně, že má na pobyt u nás stálou slevu. 

Tak konečně! Vše zkontroluji, úklid pro pokojské mám dávno hotový, taktéž hlášení stravy pro kuchyň a obsluhu v jídelně. Uzavírám Pokladní knihu, sčítám Pokladní deník, kontroluji účty v počítači... hurá, vše souhlasí, částky jsou stejné. Z kasy napočítám peníze pro odvod tržby a... a... a jejda, přebývá mi tisícovka. No nic, spletla jsem se, počítám znovu. Zase tisícovka zbývá. Tak znovu a zase přebytek. Kontroluji obálky dvou tržeb dozadu, zda se nezmýlily kolegyně. Kdepak, mají vše v pořádku. 

Zaplavila mne nevídaná energie, ožila jsem jak po silné kávě. Tybrďo, tisícovka! Koho jsem to okradla?! Začala jsem si promítat v mysli sled příchozích hostů. Belgičané, takoví milí lidé, pán na mne mluvil vlámsky a se smíchem jsme překládali do němčiny. Ti platili kartou, tedy žádné živé peníze. Tříčlenná rodina... jsou na slevomat, tedy předem zaplaceno. Mám jen poukaz. Rumun na jednu noc, platil pětistovkou..., a tak jsem si postupně vybavovala sled příchozích.

Jsem dobrá, ještě mám pamatováka, pochválila jsem sama sebe. V pět hodin přijel přece pan T., odborník, který vede barmanský a somelierský kurz. Je hostem školy, nic neplatí, ale přijela s ním jeho paní, které zaplatil týdení pobyt a stravu pro oba. Zdravíme se podáním ruky, však se také pár let známe. Počítám, kolik mi pan T. zaplatí, a přitom se odvíjí hovor:

"Jak se máte, ještě stále pracujete?"
"Však vy také neodpočíváte."
"Ale už si říkám, že to zabalím."
" Utíká nám to, viďte...?"
"Jéje, vy máte samé nové tisícovky, jsou pravé?"

No a teď tu sedím a koukám na tu tisícovku. Co všechno se dá za ten tác pořídit. Co myslíš, Franto Palacký, nemrač se tak. Mám vyhlídnuté krásné boty, byly by zadarmo. Ty by mě asi tlačily! Pozvu holky na mejdan. Proboha, přece jim neřeknu, jak jsem k těm penězům přišla. Vzdávám boj sama se sebou a dávám bankovku do obálky, na kterou nadepisuji: Pan T. Ukládám ji do svého hrníčku v zamčené skříni. Ráno moudřejší večera.

Po noční službě usínám doma okamžitě. Usnula jsem i tentokrát. Sny byly strašné. Vidím na zemi ležet tisícovku a nemohu se pro ni shýbnout. Bolí mne žebro. Ulicí jdou lidé a já stále nemohu tu tisícovku zvednout. Už se blíží, už ji vidí. Prožívám stres z chamtivosti.

V poledne jsem se zeptala, zda je v recepci vše v pořádku. "Proč by nebylo, ty to máš přece vždycky v pořádku," říká vedoucí. Nepřiznala jsem se. Vzala jsem obálku a vyrušila pana T. v hodině výuky. "Zbyla mi tisícovka a musí být vaše. Je nová a takovými jste platil jen vy. Žertovali jsme přece, že si je tisknete. Mohly být dvě slepené..."

Pan T se divil, nevšiml si, že by mu chyběla. "Díky, no to je na dar, však se uvidíme." Viděli jsme se, ale nějak nám už neslouží paměť.

Odpoledne jsem si koupila za vlastní poctivý důchod ony boty. Představte si, že mě stejně tlačí.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Naše mladá zapomněla u samoobsluhy peněženku na střeše auta. Někdo ji našel na silnici a čestně vrátil. Já mám naopak dvě negativní zkušenosti s reakcemi, když jsem vracel nalezené peníze nebo přeplatek. Bylo by to dlouhé, někdy z toho udělám článek.
Lidmila Nejedlá
Děkuji za hezké komentáře.
Dana Kolářová
Paní, Lidmilo, boty se rozšlápnou, hlavně, že je čisté svědomí. Hezké jarní dny.
Jana Šenbergerová
Těší mě, že jsem tu v dobré společnosti. :-)
Marie Novotná
Nevěřím,že to pokušení tam bylo.Já myslím,že tam byla pouze otázka:komu chybí? Moc hezky jsi to napsala.
Alena Tollarová
Jo, "naše" peněženka, se našla. Mrška se dobře schovala.
Hana Čadová
ještě k mému dopisu...prý tam byly peníze!!! Příště nález pošlu poštou jako anonym!
Hana Čadová
V Kobylisích v metru paní našla 10000,-Kč odevzdala peníze na policii. To by také každý neudělal. Já jsem asi před pěti lety našla doklady, dotyčné osobě jsem je osobně přivezla a pomalu jsem dostala vynadáno, prý tam b
Soňa Prachfeldová
Lidmilko, poctivců i nepoctivců je moc , Ty nikdyx mezi druhé patřit nebudeš !
Zoja Sedláčková
Myslím, že netřeba přemýšlet. Všechny by nás asi trápilo svědomí. Já zažila v pondělí v metru také příhodu o lidské poctivosti. Jezdil tam mladý invalida na vozíku a vybíral do pokladničky na asistenční psy. Skoro všichni mu nějakou minci dali. Jedné staré paní při tom vypadla peněženka do uličky. Příští stanici přistoupil asi třicetiletý muž, peněženky si všiml a hned se ptal, zda někomu nevypadla. Paní byla hodně šťastná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.