Blázen neškodný

Blázen neškodný

17. 3. 2015

Žiju sama jenom se svým pejskem v cizím městečku, kde vlastně nikoho neznám. Bylo to ovšem moje rozhodnutí se sem nastěhovat, i když z pudu sebezáchovy, a tak si nemám na co stěžovat. Vždycky jsem byla tak řečeno ukecaná, a teď? No, nic. Sem tam se s někým na ulici pozdravím, prohodím pár slov s prodavačkou, i když to, že bych chtěla deset deka támhletoho salámu, moc slovní zásoby nepobere.

Z nedostatku jiných možností, ale i z veliké lásky ke svému zvířátku, s ním stále mluvím. Ráno se s ním pozdravím, zeptám se, co budeme celý den dělat, a on se na mne upřeně dívá a kroutí moudře hlavičkou, jakoby mi rozuměl. Na svého pejska mluvím neustále. Všechno mu vyprávím a on vypadá, že opravdu chápe. To ovšem nic není. Horší je to, když jdeme na procházku a já mu nahlas říkám: "Dej pozor miláčku, ať tě nepřejede auto. Podívej, támhle jsou kačenky. Nechoď k tomu pejskovi, možná má blechy, a podobně.

Když se náhodou zaslechnu, vyděsím se. Nejen, že jsem nahlas urazila paničku "zablešeného" psa, ale lidi si můžou myslet, že jsem blázen. Poslední dobou se to nějak zhoršuje. Já vůbec venku s pejskem pusu nezavřu.

Ještě jednu věc mám důkladně promyšlenou. Každý den mluvím v telefonu se svou kamarádkou, která bydlí ode mne ale daleko. Mám strach, kdybych ve svém bytě zůstala tuhá, že mě nikdo hodně dlouho nenajde. Já jsem sama sobě ukradená, ale co pes? Kamarádka ví, že když se jí jednoho dne v telefonu neozvu, že má okamžitě zachraňovat psa.

Možná, že už blázen jsem. Jediné štěstí, že snad blázen neškodný.

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zoja Sedláčková
To snad děláme všichni. My jsme dva ale také nejvíc mluvíme se svými čtyřmi kočkami. A jak píše Jiří i ony se přidávají a rozumí. Třeba když řeknu "chcete ven" - pokud ano, běží k francouzskému oknu, pokud ne, zalezou pod stůl. Ale napadá mne něco jiného. Jak psala Hanka. K ní do Strakonic to obě máme blízko. Tak můžeme někdy udělat "babiinec", co vy na to?
Hana Šimková
Libuško máš pravdu ,já také mluvím s kytičkama a potom také nadávám nábytku, že mě praštil, nebo . že dopustil, že jsem o něj zakopla. Jsem ráda, že je to normální.
Alena Várošová
Buďte v pohodě paní Hano,každý mluví s těmi svými zvířátky a ti rozumí každé slovo.Běda říct našemu labradorovi,jdeme se koupat.Nesnáší vodu a koupání.Jen ať si dobře rozumíme a máte se rádi.
Libuše Křapová
Hanko, copak ty, povídáš jen s pejskem. Jenže mně se manžel směje - oprávněně - že povídám s počítačem, nadávám hrncům, když mi z nich něco uteče, chválím kytičky, když pěkně kvetou nebo se jich naopak ptám, co jim chybím. O zvířatech se ani nezmiňuji, tam je to úplně samozřejmé. Naše zvířata jsou vůbec velice ukecaná. :-))
Hana Šimková
Tak to se mi lidičky moc ulevilo. Hned to jdu říci peskovi
Alena Tollarová
Já jsem si zrovinka pokecala s želvou ... a dokonce vím, že se jí líbí, když ji hladím.
Jiří Libánský
Člověk povídá neustále. Neustále vede nějaký dialog. Když je sám, ani tehdy "hubu nezavře" , i když v tomto případě třeba jen na mentální úrovni. Pokud je dlouho sám sobě posluchačem, snadno v něm vznikne vnitřní "ponorková nemoc" a vlastní myšlenky se cyklí do schemat a kruhů. Řešením je: najít si posluchače. A jaký je nejlepší posluchač? Přeci ten, na kterém vidíte, že vás poslouchá a dokonce vám rozumí. Ale i kočka, Sára když přijdu domů, první co je, že si chce povídat. Ne hladit, šimrat atd. Povídat. A že je to ta nejukecanější kočka na světě, chvíli to trvá, než se vypovídá. Vypráví zážitky, stěžuje si na příkoří, kterých se jí dostalo. Tak si vyslechnu o ptáčcích, kteří navštívili krmítko i s tím, že chování ptáků napodobuje. Nejvíc mě pobaví, když např. velmi věrně napodobuje vrkání holubů. Také jsou nepřekonatelné její stížnosti na nedostatek jídla, které doprovází hereckými etudami na téma umírání hladem. Snad jen v popisech jejích nových objevů na zahradě se ztrácím, ale dělám že rozumím, aby měla radost. Občas řeknu: "Opravdu?, Nepovídej, Kdo by to byl řekl." Možná, že kdyby náš rozhovor někdo slyšel, o mém duševním zdraví by si udělal chybný úsudek, i když je to především kočka, kdo si chce popovídat, ne já.
Miluše Hasenohrlová
Paní Hanko, Já si povídám nejen a pejskem a třema kočkama,ale i s králíkama a slepicema :-)))někdy si myslím, že mi rozumí více než lidi.....opravdu nejsme blázni :-))
Hana Rypáčková
Taky oba mluvíme s naším Vendou.Já mluvím ráno i na kytičky a sazeničky majoránky a bazalky. A když odjedu, říká můj muž to samé: "Copak já,ale ten pes..." Chodím často na procházku kolem Volyňky a potkávám Volyňačky babky čiperky, jak si skočí do Strakonic do cukrárny a vlakem jedou domů. Jedna má jokšírka. Nedávno,co jsem tě na webu zahlídla , mě hned napadlo, jestli jsi mezi nimi nebyla. Navíc psi rozumí.My nesmíme vyslovit Stříhání,Česání , Klíště-to zaleze do kouta.Naopak Svačinka - to se od někud vyřítí.
Soňa Prachfeldová
Paní Hano, je nás víc, co hodně rozmlouváme se svými zvířátky. Moje první ranní cesta vede k oknu, pod ním dva boxeři - ahoj miláčkové a ti hned tančí, skočí oknem kocourek Miki, začne naše rozmluva a pak něco na zub. Jdu na zahradu a už mě vítají pištěním morčata u králíků, připadám si občas jak ten Jiřík z pohádky. A je to krásné. Ještě musím říct, že u nás v klubu se lidé tak rozmluvili a spřátelili oproti dřívějšku, kdy se sotva pozdravili. Člověk chce žít s někým a pro někoho a zvířátka to je panečku Někdo !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.