Po zimě nezimě
jaro se hlásí,
sněženky pod sněhem,
hlavičky klátí.
Po zimě nezimě
pupeny raší,
osamělou duši
samota ve snu
tak nějak straší.
Slunce však začíná
hřát,
děti si na hřišti
hrát.
Na lavičku sedni,
k slunci svou tvář zvedni,
paprsky pohladí,
polaskají
a ptáci v oblacích
milostnou píseň
pějí.
Samota ustoupí,
úsměv tě zaskočí
a děti
na hřišti vesele skotačí.
Děvčátko s očima
pomněnkovýma
v tobě se budí,
samota na jaře
opravdu nudí.
Po březnu duben,
po dubnu máj,
v měsíci lásky
nikdo nechce být
sám.
(pro všechny osamělé duše)
