Vtipnější vyhrává: Měsíční hlášení

Vtipnější vyhrává: Měsíční hlášení

27. 2. 2015

Po návratu z Teplic do Prahy jsem nastoupila do nově vybudovaného závodu Technoplynu v Kyjích jako výrobní dispečerka. Jednou z povinností byla i měsíční uzávěrka vyrobených produktů. Na konci pracovní doby den před uzávěrkou zazvoní telefon.

„Dispečink, prosím.“
Dobrý den, tady K. z podnikového ředitelství, s první uzávěrkou vám přijede pomoci soudruh H. z pobočky v Hlubočepích. Sama se do toho nepouštějte, jen mějte připravené podklady.“
„Děkuji, nashledanou.“

Cítila jsem se trochu dotčeně, co na tom mohlo být tak složitého, posčítat denní výkazy jednotlivých výrobků do velké plachty. Navíc jsem si údaje do ní už od začátku měsíce denně zapisovala. Uschovala jsem tedy téměř vypracované hlášení a pohlédla na nepřehlednou kupu podkladových formulářů, kupících se na stole bez ladu a skladu. Ach jo, to abych si zítra přivstala a roztřídila to. Dnes už mažu domů, je krásně, chci ještě na kolo. Na zastávce si ještě zjistím, jak jedou ráno autobusy. Jo, ve tři čtvrtě na pět by to mělo stačit.

Po návratu z kola jsem se pustila do vaření a praní. Stále jsem přemýšlela nad zítřejší uzávěrkou. Pana H. jsem neznala, byla jsem mladá a měla trochu respekt. Navíc mne na tu práci doporučil mamčin známý, tak jsem nechtěla udělat ostudu. Musím hned přeřídit budík alespoň o hodinu. Prádlo už teď věšet na zahradu nepůjdu, nějak se tam mračí a šlapat schody z podkroví se mi už nechce. Ještě sleju kosti na zítřejší polévku a půjdu spát. Popadnu hrnec a cedník a přeliju vývar. Chvíli zmateně zírám na obsah cedníku. Ježíšííí! Vývar je ve výlevce, zbyly kosti… Ále, co, když nejde o život…Jo, ještě ten budík…Normálně vstávám v pět, tak to bude masakr…

Měla jsem pocit, že jsem sotva zavřela oči a už zvonil budík. Rychle jsem ho zamáčkla, abych nevzbudila muže, a potichoučku se vyplížila. Uvařila jsem si čaj, rychle se oblékla, něco malého slupla. Manžel si dneska bude muset se snídaní poradit. Popadla jsem koš s prádlem a sypala dolů. A honem na autobus. Na zastávce nikdo. No, kdo by takhle ráno strašil. Jenže autobus nejede a nejede. Nervózně přešlapuji. Zrovna dneska musí být nějaký zádrhel. Kolik je asi hodin? A že nikdo nejde? Hodinky zůstaly od včerejška položené na skříňce, jak jsem prala. Konečně! Ne, nejede autobus, jen přichází další zájemce o přepravu. Je to starší pán.

„Dobrý den, ty autobusy mají dneska nějaký problém, já už tady čekám snad půl hodiny a žádný nejede, mají jezdit každou čtvrthodinu," zahajuji konverzaci. Pán se na mne mile usměje a povídá: „Ale děvenko, v půl páté jede teprve první autobus.“

P.S.: pan H. nakonec nepřijel, musel s manželkou k lékaři. Hlášení jsem zvládla bez problémů a i podklady jsem měla vzorně utříděné.

 

 Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zoja Sedláčková
Bylo to tak, jak píše Eva. Posunula jsem ho dvakrát. Normálně jsem vstávala v pět. Byla jsem a stále jsem zbrklá, takže jsem se pořádně nepodívala, navíc manžel už spal a já mu v ložnici nechtěla svítit.
Jiří Libánský
Nejdříve paní Zoja uvažuje: "Musím hned přeřídit budík o hodinu". Potom uvažuje podruhé: "Jo, ještě ten budík...." Nikde ale nepíše, kdy a kolikrát ho skutečně nastavovala. Podle toho to vypadá, že nakonec ani jednou, jen na to myslela. Ale to by zaspala. Když chci vstát o hodinu dřív, nastavím budík tak, aby dřív zazvonil a ne, aby ukazoval víc hodin. Tak to alespoň dělám já. A když by vzala budík do ruky podruhé, už na první pohled by viděla, na kolik je buzení nastavené a už by to nedělala znova.
Eva Mužíková
Já jsem pochopila, proč tam Zoja byla tak brzo. Přece si o hodinu posunula budík dvakrát. Jak píše, nejdříve hned, pak po tom vylitém vývaru podruhé......
Hana Šimková
V mateřské škole je kratší pracovní doba. Moje kamarádka z dětí umordované přišla a domů a že si trochu zdřímne. Vzbudila se v šest hodin a vyděsila se, že zaspala do práce. Když se do práce v potu tváře přiřítila, zjistila. že bylo sice šest hodin, ale večer.
Hana Rypáčková
Pro mne je posun času začarovaný.Chci si dát na to pozor a vždy mě jízdní řády doběhnou...Proč nejede? Ujel před hodinou.druhá verze pojede za hodinu.Nemá se to mimochodem dnes posouvat?
Jiří Libánský
Pochopil jsem, že jste byla na stanici autobusu dřív, než první autobus jel. Jen mi není jasné, jak k tomu došlo. Kdy jste chtěla vstávat? V kolik vstávala ve skutečnosti, když to bylo na zazvonění budíku? Nebo byl špatně nastavený?. O hodinu dřív jste si ho dávala přece záměrně, abyste autobus stihla. Kde se stala ta chyba?
Růžena Antlová
jednou si manžel když dojel domů z práce šel odpočinout spal 2 hodiny . Já byla s dětmi zrovna na zahrádce ,když ho vidím jak běží na nádraží na vlak myslíc si že je ráno . No mohla jsem na něj zavolat že je večer a na ranní vlak do práce je času dost, ale neudělala jsem to . Tak on klidně nasedl na vlak a jel po hodinové jízdě se ho průvodčí ptal kam jede na noc . Tam se teprve dověděl že není ráno a trmácel se zase dalším spojem hodinu zpět domů..
Eva Mužíková
Zojo, tak s tím vývarem se mi to také již povedlo....ale jak říkáš- nejde li o život.... Také jsem čekala, jak to vše nakonec dopadne.....ale koš na zastávce, to by byl asi gól
Zuzana Pivcová
I mně se jednou stalo, že se mi digitální budík při nastavování (možná, že během dne vypnuli proud) nějak posunul o hodinu napřed. V té době jsem ještě jezdila do archivu do Karlína o něco později než nyní na Ruzyň, ale vycházela jsem krátce po 6 a začínali jsme v 7. Na zastávce v sídlišti jsme se pravidelně každé ráno potkávali stejní lidé. A najednou nikdo, zastávka prázdná, ale moc jsem nad tím neuvažovala, protože okamžitě přijel autobus. A v něm jen asi 3 lidé. Pak mi zrak padl na digitální hodiny a bylo teprve po páté. Už by byl ale nesmysl se vracet, tak jsem dojela metrem až na Florenc, tam zašla na autobusové nádraží, koupila si kávu a nějaké pečivo a strávila tam takřka hodinu mezi pár lidmi, z nichž někteří šli tak akorát z kasina. :-)
Alena Vávrová
:-) čekala jsem pointu, že jsi na ten autobus šla i s tím košem prádla. Kolik tedy bylo vlastně hodin?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.