Vtipnější vyhrává: 
Já jsem ti to říkala!

Vtipnější vyhrává:
Já jsem ti to říkala!

4. 2. 2015

Až do předvčerejška jsem byla přesvědčena, že do téhle soutěže vůbec nezasáhnu. Ale život, jak je známo, tropí hlouposti, a člověk mu k tomu občas hodně pomůže. Zde je tedy alespoň malý příspěvek, řekněme, pro účast.

Sobotní dopoledne a já jako obvykle přijíždím na návštěvu k sestře do bohnického sídliště. V ruce držím klíče od jejího bytu, aby mi ty svoje nemusela házet oknem. Domovní dveře otvírám čipem, vyjdu do 1. patra a chystám se otevřít. Mám to samozřejmě dovoleno, nejen proto, že k sobě máme důvěru, ale i z toho důvodu, že momentálně může být v kuchyni nebo mít puštěný vysavač a nebude tudíž slyšet mé zvonění. Strčit klíč do zámku se mi však nedaří. Už delší dobu ji upozorňuji, že otočit klíčem jde velmi ztuha. Ona mě však pokaždé poučí, že musím dveře víc přitáhnout k sobě. Tak tedy raději ťukám, a když Marcela vystrčí ven hlavu s poznámkou, co se děje, sděluji jí, že jsem nemohla otevřít. Bere své klíče v předsíňce na botníku a jde za mnou do chodby k výtahu. Mezitím proklouzne ven i největší ze tří koček, kartouzák Míša, aby mě uvítal. Marcela, stoprocentně přesvědčená, že chyba je na mé straně, zaklapne dveře a chystá se mi předvést, jak se správně otvírá. Leč, ani její klíč se v zámku nepohne.

Pomalu nám dochází, co se stalo. Stojíme před nepřístupným bytem v podivné sestavě, já alespoň v kabátě a s taškou, zatímco ona ve vyplandaném svetru, spodních kalhotkách, se svazkem klíčů, z nichž ten důležitý je nanic, a jinak s prázdnýma rukama. Do toho kocour Míša, který, zatímco jindy by bezstarostně válel sudy nebo čmuchal v chodbě, v panice, že mu jde zřejmě o život, se začne s nářkem rvát do zavřených dveří od bytu, kde zůstali jeho dva kamarádi. Marně mu vysvětlujeme, že to momentálně nejde. Je sobota poledne. Začínáme mít poznámky typu Hm, to je hezké, co teď. Zdá se, že máme obě mírnou tendenci obvinit z nastalé situace tu druhou.

Sestra zvoní u sousedky, která je kupodivu doma. Má její náhradní klíč. Ani ten však nepomáhá. Tak si od ní alespoň půjčuje tepláky a dostává i stoličku, aby nemusela celou dobu stát. Celou dobu, to znamená, dokud já něco nevyřídím. Nejprve mě napadne největší pitomost, že půjdu k policajtům, aby vyrazili dveře. Pak mi teprve sepne, že existuje nějaké číslo na havárie a že to bude zřejmě viset i někde zde, v tomto domě. V přízemí je naštěstí vitrína a v ní důležitá čísla. Jak jsem ráda, že mám mobil, kterému jsem se před lety dlouho bránila, protože nejsem závislák. Na centrále havárií dostávám číslo na zámečníka. Nemám si ho však čím zapsat, protože jsem tašku nechala před bytem. Putuji tedy s mobilem u ucha znovu do 1. patra a tam si teprve zapisuji kýžené číslo a vzápětí už hovořím se zámečníkem, který podle hlasu právě obědvá.

Mezitím se do akce zapojují druzí sousedi a těžce invalidní pán se ochotně pokouší nějakými záhadnými údery do dveří zprovoznit zámek. Samozřejmě marně. První sousedka jde venčit psa Maxíka a  před odchodem mi nabízí, že si k ní mohu pro jistotu dojít na WC, protože zámečník může přijet hezky pozdě. Ačkoliv slíbil tak půlhodinku, je z toho nakonec skoro hodina. To už jsou Maxík s paničkou dávno zpátky.

Zámečník je typ klasického hovorného řemeslníka. Dvakrát dloubne něčím do něčeho a dveře se otvírají. Zloději by to v případě pouhého zaklapnutí vskutku neměli moc těžké. Obdivuje kočky a sděluje, že mají doma také tři a ještě dva psy. Je třeba vyměnit celou poškozenou vložku. Do dveří se zřejmě někdo pokoušel dostat. Doufejme, že ne někdy teď.

Jednou to přijít muselo, neodpustím si dovětek, já jsem ti to říkala už dávno, že to jde blbě.

Unavený Míša uléhá a vmžiku spí. Sousedovic pubertální Mourek zvědavě vchází na návštěvu a v úžasu vidí kolem další kočky. Jindy sebevědomý Čert před ním prchá za záclonu na okno. Oprava stojí 1500 Kč. Na oběd jdeme v půl druhé do obchodního centra Krakov k Číňanům.

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Žichovská
Od té doby dávám klíče zvenku do zámku, i když jdu jen na chvilku na chodbu.
Zdenka Žichovská
Náhoda - zalévala jsem květiny na chodbě, dveře do bytu otevřené, když z protějšího bytu vyšla sousedka.....za zády se mi ozvalo klapnutí a dveře do mého bytu se zavřely. Náhodou jsme obě větraly - průvan. A já stála na chodbě v tričku a kraťasech, venku zima, sníh...................nakonec se vše vyřešilo i když tentokrát to bylo docela náročné.
Jiří Libánský
Už jsem ten příběh slyšel vyprávět, ale pobavil mě znova. Přesně jsem si představil ten okamžik kdy Marcela bere svoje klíče. "Teď ti předvedu, že to je jen tvoje nešikovnost" :-) :-) :-) :-)
Hana Šimková
Já jsem kdysy jezdívala na výstavy po vlastech českých a někdy jsem se vracela domů v pozdní hodinu. Můj tehdejší přítel měl ve zvyku zavřít dveře a nechávat zevnitř klíč v zámku. Pořád jsem mu domlouvala, že se jednou nedostanu domů a taky se stalo. Přijela jsem hodně pozdě a klíč do zámku vsunout nešel. Zůstala jsem poměrně v klidu a zvonila.Nic! Mé u navené tělo si žádalo odpočinek a já jako správný býk se dostávala do varu.Buším pěstmi, kopu do dvěří,ale nic. Barák j vzhůru a začíná reagovat. Rada ale žádná. Klíč je v zámku zevnitř a můj hluchý přítel též.Opírám se do dveří s ještě větším vztekem a najednou jsem i s dveřmi v předsíni. Z ložnice vychází rozespalý přítel a diví se. Že jsem ho nezabila je jenom náhoda.
Růžena Antlová
podobná příhoda se mi stala pře vánocemi když jsem došla s návštěvy domů bylo zamčeno a můj klíč nešel dovnitř . To už jsem věděla že manžel je doma spí zamčel a klíč nechal v zámku. Obejdu domek na zahradu chtíc zabušit na okno a vidím že okno je dokořán truhlík s vánoční výzdobou na zemi a místo něj je přistavěn žebřík kterým si manžel nemoha zaseknutý zámek otevřít pomohl aby se dostal dovnitř . Ven mu to šlo protože 1 a půl metru skok z okna zvládl.
Hana Rypáčková
To by byla Zuzko škoda, kdybys to nenapsala. Opravdu by mne taky nenapadlo, že můj klíč najednou nefunguje!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.