Může za to Analfabetka?

Může za to Analfabetka?

26. 1. 2015

Kam jinam se v neděli vydat na procházku než na hřbitov. A to ne ledajaký.

Lednová neděle a já v sedmém největším městě Německa, v Dortmundu. Mám před sebou 3 hodiny volna a jako každý den minimálně hoďku trávím venku. Naštěstí všechny cesty od domu vedou do zajímavých míst. Dnes jsem se rozhodla prozkoumat jedno významné místo tohoto velkoměsta. HAUPTFRIEDHOF,  nebo-li  centrální hřbitov. Jednak je na dojití pěšky a pak jsem se dočetla, že  je to prý víc park než hřbitov. Tak hurá, směr „krchov“.

Včera napadl sníh a dnes jsou na chodnících a cestách větší či menší pozůstatky, podle toho zda majitel „putzoval“ řádně nebo ne. Náš chodník nenese žádné stopy po sněhu. Kdo ho asi poctivě odmetal?... Třeba se mi podaří díky bělostným plochám sněhu udělat nějakou fotku, i když je pod mrakem. Jak už jsem jednou na sebe čtenářům i60 prozradila, ráda fotím hřbitovy. Jdu tedy rekognoskovat terén.

V uších sluchátka, v kapse iPod a 20. kapitola z knihy Analfabetka, která uměla počítat mi zní v uších až k bráně (jedné z bran) hřbitova. Po cca 35 minutách ostré chůze vstupuji dovnitř. Skutečnost předčila moje očekávání. Kombinace zámecké zahrady, luk, lesa a spousty cest a cestiček. Občas taky nějaký náhrobek. Ani v nejmenším to tu nepřipomíná hřbitov, který znám z domova. Velká škoda, že je špatné světlo a fotky nebudou kvalitní, ale pár záběrů přikládám. Orientační bod, pro případ, že bych NÁHODOU zabloudila, je vysoká historická budova u vchodu, jak jsem se později dozvěděla, je to krematorium. Avšak absurdity příběhu Nombeko Mayeki a hlas Martina Stránského mne na chvíli pohltily natolik, že jsem přestala vnímat směr, zabočila hned vpravo, hned vlevo, prošla lesem, přes louku, po mostě… a hele, kde to jsem? V

ypnula jsem zvuk a začala si uvědomovat, že jsem zabloudila. A to pořádně. Střechu budovy u hlavního vchodu  jsem ztratila dávno z dohledu. Všude kolem jsou vzrostlé stromy, cesty a cestičky prošlapané i lidskou nohou nenarušené.  Do teď jsem si myslela, že mám dobrý orientační smysl, ale tady začal selhávat. Po cca 20 minutách jsem potkala dámy s pejsky. Dámy byly dvě a pejsků celkem pět. Když jsem vysvětlila, kterým směrem bych chtěla ze hřbitova vyjít, prozradily mi, že jdu úplně opačným směrem. Áha. Poděkovala jsem vřela a pevně věřila, že moje němčina je už natolik pokročila, že jsme si rozuměly.

No, už to nebudu natahovat. Východ jsem našla. Ale pozorně jsem se dívala, zda někdy uvidím směrovky. Spousta  informačních tabulí, která zvířata zde můžeme potkat, jací motýli zde v létě poletují, které vzácné stromy zde rostou a dokonce i jaké houby se zde vyskytují, ale směr „kudy tudy“, to teda ani náhodou.

Těším se na jaro, až rozkvetou rododendrony, to bude Hřbitov/park svítit všemi barvami…

Nyní pro představu:

Hauptfriedhof Dortmund  má rozlohu 118 ha, je jeden z největších hřbitovů v Německu a zdaleka největší zelenou oblastí v Dortmundu. Je téměř dvakrát tak velký jako Westfalenpark, který má cca 70 ha . Na jaře porovnám úžasný park v Hamburku s parkem v Dortmundu. Už teď vím, že rozdíl je třeba ve vstupném :-)
http://aktivnizivot.blogspot.de/search/label/HAMBURK 

Pro porovnání: u nás doma, v Brně, je Ústřední hřbitov na ulici Vídeňská. Je to největší hřbitov v ČR a má rozlohu 56 ha.

cestování naše tipy
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Já se také ráda projdu po hřbitově, když jsem byla na srazu se spolužáky v městečku svého dětství, prošla jsem hřbitov i urnový háj a s pohnutím jsem objevovala na náhrobcích jména zemřelých, které jsem v dětství znala. A věřím, že na prostorném hřbitově s podobou lesoparku se dá snadno zabloudit.
Marie Magdalena Klosová
Jani,máš pravdu,je to "ten" motýl.
Jana Šenbergerová
Na křížovém poli je znát dokonalý německý řád, ale já ve snímku přesto vidím motýla. Alej je úchvatně monumentální. Náš hřbitov postihla revitalizace. Teď vypadá jako vystřižený z filmů o Divokém západě. Ještě že tam nehodlám tlít. Vůbec by se mi tam nelíbilo.
Hana Rypáčková
Já na hřbitov jdu nerada, nemyslím si, že tam mám rodiče .Mám je všude kolem sebe, na zahradě,na dovče, když řídím auto.Ale muž vždy chtěl si udělat obrázek o životě v zemi, kde cestujeme, a tak jsme se i tam procházeli.... Zaujala mně Analfabetka, také jsem ji četla nedávno, pěkně ujeté, četla jsem i Staříka....Líbilo se mi to. Bloudím i na Olšanech....
Alena Tollarová
Občas si říkám, jestli nejsem ujetá, ale snad ne. Také totiž ráda chodím na hřbitovy, na ty se starými náhrobky a podobiznami zdejších "obyvatel". Představuji si, jaké asi byly jejich osudy. A líbí se mi hřbitůvky v Rakousku a Švýcarsku, vždycky kolem kostelíku, úplně jiné než u nás. Mám také plno fotek. A o zvířecím hřbitově jsem konec konců už i psala. Dagmar, těším se na příští reportáž s barevnými květinovými fotkami a zdravím do dáli.
Marie Magdalena Klosová
Taky se občas ráda projdu po hřbitově.I v Ostravě,kde mám svého muže a maminku ,máme krásný hřbitov.Je to vzrostlý park,s upravenými trávníky,na jaře tu kvetou sněženky,později fialky a sedmikrásky.Krásně se tu spojí procházka se vzpomínáním.To v Paříži na Montmartru jsem hledala hrob "Dámy s kaméliemi",měla jsem v rukou podrobný plán s čísly popisnými,bloudila jsem ve městě honosných náhrobků,ale nakonec jsem přece jen byla úspěšná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.