Už je to hezkých pár měsíců, kdy jsem tu zveřejnila svůj příspěvek s názvem Sbohem, Invalidovno. Uplynul rok a náš vojenský archiv (celým názvem Vojenský ústřední archiv) se přestěhoval do poloopuštěného vojenského objektu ve staré Ruzyni, odkud se díváme z jedné strany na letohrádek Hvězda a z jiné strany na strážní věž blízké věznice. Nad hlavou nám občas přelétávají letadla, směřující na letiště, a z otevřených polí a luk těsně za objektem, na konci Prahy, se žene vítr nebo déšť a sníh.Není sem příliš dobré spojení, ale se zprovozněním nové stanice metra na Veleslavíně by se měla situace údajně zlepšit.
Od Nového roku je opět zpřístupněna studovna (zde nazývána trochu honosně a trochu archaicky badatelnou), takže kromě desítek, ba stovek písemných žádostí musí archiváři věnovat čas i přípravě materiálu k osobnímu studiu.
Vedle vědců, převážně historiků, zajímajících se o určité kapitoly našich dějin spjatých s armádou, převažují mezi návštěvníky i písemnými žadateli ti, kteří se zajímají o genealogii čili rodopis, tedy sestavují svůj rodokmen. Je třeba zdůraznit, že nejvíce údajů o předcích lze najít v matrikách nejrůznějších civilních archivů na internetu. Náš archiv je schopen poskytnout pouze informace spjaté s armádou.
V současné době, a to především díky nedávnému stoletému výročí vypuknutí 1. světové války, se lidé nejvíce zajímají o službu svých předků v rakousko-uherské armádě. Tato problematika byla dlouhou dobu opomíjena, a tak se s osobní dokumentací vojáků rakousko-uherské armády v minulosti zacházelo velmi barbarsky, tj. jako s již nepotřebným personálním materiálem, pro který nebylo v archivu místo. Jen tak mohlo dojít k situaci, že jsou v dokumentaci některé ročníky narození takřka kompletně vyskartovány.
Mluvím nyní o tzv. vojenských kmenových listech, osobních složkách, zakládaných při odvodu, do nichž se pak zapisovaly veškeré osobní změny v průběhu vojenské služby každého jednotlivce. Ty starší zápisy jsou v kurentu, zjednodušeném švabachu, který není příliš snadné číst. Novější zápisy z 1. republiky jsou pochopitelně již v češtině. K tomu, abyste zažádali o zapůjčení tohoto listu do studovny nebo o zaslání jeho kopie poštou, musíte pouze znát jméno předka a rok, případně pro lepší rozlišení i místo narození. Vedle řadových vojáků sloužili i důstojníci, kteří měli rozšířené osobní složky s pravidelným hodnocením, tzv. kvalifikační listiny. Ty jsou narozdíl od kmenových listů zachovány poměrně dobře. Pokud byl ve vašem příbuzenstvu někdo, kdo sloužil jako legionář (viz dědeček Aleny Vávrové), pak je u nás se vší pravděpodobností uložen jeho legionářský poslužný spis, a to z legie v Rusku, Itálie nebo Francie.
Co se týče druhé světové války, někteří měli možná v příbuzenstvu příslušníka protektorátního Vládního vojska. Jednotlivé prapory byly rozmístěny v různých městech Čech a Moravy a v létě 1944 pak byly všechny kromě prvního, který strážil prezidenta a Hrad, odeslány do Itálie, kde mnozí dezertovali k partyzánům a dostali se i na Západ. Jiní z vás třeba měli předka, který sloužil v naší zahraniční armádě, a to západní nebo východní. I k těmto lidem lze vyhledat osobní dokumentaci většího či menšího rozsahu. Řada lidí byla v odbojových a partyzánských skupinách, v Pražském povstání, ve vězení a v táborech. I v těchto případech je možno zkusit pátrat, zda se o nich něco nedochovalo. Zvláště bohatá je dokumentace tzv. Oddělení 255 MNO, které po válce udělovalo osvědčení o národním odboji.
Z poválečné dokumentace stojí za zmínku spisy "pétépáků", některé vojenské soudní procesy a mimořádné události, např. letecké nehody nebo útěky přes hranice. Zde je však třeba mít na zřeteli, že u osob mladších 100 let bude třeba dodržet ochranu osobních údajů, takže je v případě zájmu nutno doložit příbuzenský vztah.
Všem, kteří se budou zajímat o své předky ve vojenském kontextu, doporučuji podívat se na stránky Vojenského ústředního archivu (část Vojenský historický archiv) a v případě zájmu napsat nebo si dohodnout návštěvu. I když v řadě případů budete možná zklamáni, že jste hledané nenašli, věřím, že jiní z vás naopak objeví něco, co dosud nevěděli.
Přeji vám úspěšné genealogické pátrání.
