Moldavský večírek

Moldavský večírek

17. 2. 2015

Prodejci moldavských vín pořádali v pražských Vinohradech recepci. Na odpolední, večerní i noční slavnosti se sešlo mnoho nenajedených penzistů. Byli asi ozdobami recepcí a pohřbů - stálice v pití a jedení zadarmo. Vína a koňaky tam rozlévaly mladé a krásné Moldavanky, s prvotřídní češtinou. Tak krásné ženy už česká zem nerodí, v Praze je vůbec nevidíme, pokud se vůbec narodí na vesnicích, ihned emigrují za bývalou „železnou oponu“. Čekat na rozkvět a bohatství nové demokracie - na to je lidský život příliš krátký!

Na tuhle akci mě vylákal kamarád Bělogvardějec (můj bývalý pacient), byl tam s partou svých kumpánů.

Na stolech bez židlí byly tácky s malými kostkami moldavského sýra a jejich chleba. Vína se nalévala hostům u stolů po stranách sálu; každému, kolik si přál, od požadované moldavské značky. Zachutnalo mi nejvíce to červené; značka Kagor, byla sladká, plná, se 16-ti procenty alkoholu. Nezůstalo však do setmění jen u jedné sklenky. S pokračujícím soumrakem se nenajedená sešlost rychle opíjela, tácky s jídlem padaly na parketovou podlahu. Na zemi bylo tolika odpadky přímo nastláno, že už ani žluté parkety nebylo vidět! Díval jsem se raději nahoru a popíjel to lahodné, slunečné víno. Na dně sklenice jsem objevil hustou a velkou vinnou sedlinu, nevěděl jsem co s ní, tak jsem ji nakonec vylil na zem, a zbytek si odplivl na podlahu. O jedno svinstvo víc či míň…

Přišel jeden neznámý muž s velmi zalomeným nosem. Rozpovídal se o svém židovském původu, z území dnešní Moldávie. Jeho děda tam kdysi obchodoval. Pak přešel vyprávěním na současnost - osvětu. Teď je tahle země samostatnou republikou. Prezidenta obyvatelstvo nakonec zvolilo jen s podmínkou, že jim zachová vymoženosti socialismu! Musel jim to alespoň slíbit. Nová republika má nyní samostatnou měnu i hymnu. Vyhládlý neznámý začal po alkoholu nebezpečně škytat, jeho nevolnost mohla přijít každým okamžikem, raději jsme přešli ke vzdálenějšímu stolu.

Hosté tam byli i významní, třeba šéfredaktorové známých časopisů. Mezi návštěvníky byl i náhradník prvního československého kosmonauta Remka. Toho doprovázel můj stařičký, ještě velmi urostlý známý, z jednoho pražského periferního OÚNZu. Tehdy v něm působil jako bezpečnostní referent, říkali jsme mu „Bezpečák“. „Ounzácké vdané ženy“ po něm moc toužily, chtěly od něj znásilnit (amerikánsky harašit), prý byl mužsky neobyčejně vyvinut! On ale nebyl přelétavý, stačily mu jen řádné manželky (avšak jenom postupně). 

 Začal se rozlévat prvotřídní moldavský koňak. Také nezůstalo jenom u jedné sklenky. S koňakem nastoupila druhá vlna prostitutek, teď už jenom první jakost. U opilých penzistů měly už větší úspěch, opilí byli povolnější. Kněžky lásky si je odtahovaly za plentu salónku.

Raději jsem předčasně odešel domů, živ a zdráv. Tahle pražská noc byla velmi mlhavá, Pražané si ale na rozdíl od Ostravanů na mlhu nestěžují, a nežádají od vlády finanční dotace, za typické podzimní počasí. V tramvaji panovalo hrobové ticho, mladí pracující Pražané, z práce se v tu dobu vracející, zhnuseni novým režimem, raději mlčeli. Ticho ale bylo občas přerušeno rozjásaným mluvení našich nových ruských spoluobčanú. Ti našli v současné Praze konečně svou zemi zaslíbenou.

Doma jsem ulehl a spal spánkem spravedlivých. Ráno jsem otevřel oči a vůbec nebyl po nějakém to alkoholu úplně slepý ani mrtvý (v této době po českém  metanolovém pančování zemřelo 40 lidí)!  Hlava mě sice bolela, jenom asi půl hodiny. Bylo to zřejmě ještě kvalitní „východňárské“ pití.

Ten večer se přeci nějak vydařil, byl jako před pádem Římské říše. Asi tak nějak si představuji počátek našeho letopočtu. Na jiný, obdobný večírek, asi už nikdy nepůjdu.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Nevím, zda výběr vlastních negativních zážitků, kaleidoskopicky uvedený bez zřetelné koncepce, je to, co je po tématické stránce ve zdejších článcích postrádáno, a tudíž je nějakým velkým přínosem. Že tvorba hodně vypovídá o osobnosti autora, to, myslím, v případě tohoto textu platí plnou měrou.
Marie Magdalena Klosová
Vy jste zaznamenal nějakou "nevoli" ?Svým způsobem jsme Vám všechny,které vaše příspěvky čteme,daly najevo,že jste pro nás jakýmsi způsobem "přitažlivý",to ovšem neznamená,že s Vámi musíme být zajedno.Na rozdíl od Vás si nemyslím,že převažuje ta "pěkná stránka" v popisu současného života.Jestliže se nechceme stále"otravovat"těmi negativy,neznamená to,že utíkáme do snů a nic o "opravdovém"světě nevíme.Ale je také pravda,že si k sobě přitáhneme to,na co stále myslíme,či si to představujeme.Já proto dávám přednost tomu pozitivnímu.Ale vaše příspěvky si nadále ráda přečtu,ať budou o čemkoliv.Jedna "mimopražská".
Jana Šenbergerová
Pane Nekvasile, pokud jde o mě, odlišnost není pro mě důvodem k nepřátelství a psychoanalýzu nechávám odborníkům. Vyjádřila jsem spíše své rozpoložení po přečtení vašeho příspěvku. Liší se od ostatních, a to pokládám spíše za jeho plus, i když nemusí odrážet můj pohled na život. Takže se nenechte odradit a ukazujte nám svůj pohled na svět, ten můj to nezmění, ale jistě rozšíří.
Zuzana Pivcová
Chápu Vás. Jen dvě stránky, rub a líc. Pokud jste se tedy rozhodl vedle žertovných či dejme tomu snových příspěvků dát na druhou misku vah všechna ta rubová negativa, nic proti tomu. I když nepochybuji, že byste se určitě dokázal podělit i o hezčí zážitky.
Miloš Nekvasil
Vážené nectitelky, děkuji za psychoanalýzy, amatérské či profesionální. Jistě byly míněny upřímně a přátelsky. Život a lidské bytí má pořád jenom dvě stránky, rub a líc. Ta pohodová je nějak popisována a oslavována, ta druhá polovina, negující a doplňující tu první, bývá popularizována jen v náznacích. Obyvatelstvo ji nechce slyšet, jako by neexistovala. Přesto je dost podstatná. Vysvětluje skutečný a celkový pohled na svět. S oběma částmi lidského bytí jsem se setkal v Evropě, Africe, a tady v pražské „metropoli“, i kolem „baráku“ v Evropě. V mém bohatém životě (ne na peníze) jsem zažil mnoho příběhů, jako málokdo. „Moldavský večírek“ není kontraverzní příběh, je to skutečná pražská událost. Ne každý občan měl možnost zúčastnění. Asi proto ten údiv, nepražských? Výraz „ozdoba recepcí a pohřbů“ používal třeba významný komik 60. let Miloslav Šimek. Tehdy tomu rozuměli mladí i starší, vyvolával ve všech generacích úsměvy. Nechápu tu nevoli vás, některých? Poznat skutečný život z obou stran je některým skutečně nepříjemné. Raději zůstanou u toho snění. Přesto doufám, že některé zůstanete nadále mými příznivkyněmi. Popisovat příběh o včasném příjezdu vlaku z Kolína do Prahy je pro čtenáře asi k uzívání, kdo to má číst?!
Zuzana Pivcová
Máte určitým způsobem mozaikovitý způsob vyjadřování, rychle střídáte myšlenky a informace, které na sebe občas nenavazují. To se mi líbí. Trochu mi to připomíná Párala nebo i Hrabala. Máte tvůrčí talent. Ale na lidi máte, alespoň to tak formálně působí, vesměs negativní pohled. Rozhodně není vše tak blbé, ale Vy jako byste si vybíral záměrně extrémně negativní situace, abyste na nich předvedl lidskou hloupost nebo nemorálnost. Možná, že je to jen (tak oblíbené slovo) tvůrčí image. Jenže to píšete pro lidi. A zdaleka ne každý čte rád o důchodcích - ozdobách recepcí a pohřbů, o údajných německých neonacistech, policistce městské fízlici a Vašem plivnutí na podlahu coby přispění do veškerého zdejšího svinstva.
Olga Štolbová
Zvláštní povídání, ano - sarkasmus, nostalgie a i ten divný smutek. Možná jste moc sám, ale umíte s tím vyjít, asi bude těžké se s Vámi přátelit. ***
Marie Magdalena Klosová
Vaše texty působí rozporuplně,možná opravdu mají s dekadencí něco společného.Ale dekadencí čeho?Světa,společnosti,lidského chování,nebo snad dokonce Vaší osobnosti?Je v nich dost sarkasmu,někdy i hulvátství,ale i skrytého smutku.Je to jen póza?
Jana Šenbergerová
Vaše texty jsou velmi zvláštní. Já bych je nazvala "dekadentními", ale to asi není tak docela výstižné, jak bych chtěla. Jsou zvláštně ostrovtipné a zároveň nostalgické. Původně jsem chtěla napsat, že mi moldavská vína chutnají, ale než jsem se pročetla ke konci, nějak mi na jazyku zhořkla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.