Den blbec

Den blbec

3. 1. 2015

Probudím se do šedého, mokrého prosincového rána. Jsem PRASE (né, to není čuník, ale pracující senior) a ten senior ve mně říká: "otoč se a spi dál." Bohužel (důchod kolem 10 000 Kč je o několik řádů nižší než můj předchozí příjem), a tak pracující část mého já zavelí: "vstaň a pracuj!"

Pomalu se vyhrabu z vyhřátého pelíšku a dopravím rozvrzané tělo do koupelny. Opláchnu si oči, přičísnu zbytky vlasů, vyčistím prořídlé zuby a vzpomenu si na ranní kávu. No jasně, dostala jsem k 60nám od rodiny krásné červené espresso. Jupíí, den začíná dobře. Po přesunu o patro níž do kuchyně ale zjistím, že došlo kafe. Že by ten pán s tím blbým německým jménem? No nic, uvařím čaj, posnídám a juknu do diáře, co mně dneska čeká. Jo, já zapomněla, jsem OSVČ - jak se odborně "nadává" živnostníkům - už 22 let, jako účetní docházím do firem účtovat a něco dělám i doma, kde mám svoji útulnou pracovnu - "zašívárnu."

Vyrazím krátce po 9 hodině do jedné ze svých firem, kam se dopravuji normálně buď pěšky nebo na kole, ale dnes použiju MHD. Nebyl to dobrý nápad, ledovka ochromila Česko a také naše trolejbusy. Po půl hodině čekání přijede náhradní autobus. Je plný, vlaju na tyči kousek nad zemí (měřím jen 160 cm ). Zkusím mrknout ven a: "Ježíši, kam to jede?" Zeptám se spolucestujících jakým jedeme číslem a s hrůzou zjistím, že jsem vlezla do jiného autobusu (že by zase ten pán?). Na příští zastávce vystoupím a jdu naštvaně pěšky v prudkém sněžopršení. Dorazím do firmy, pozdravím, sednu ke svému stolu a vyndám..."Bože, kde mám tašku s notebookem?" Nějak se mi podařilo ji zapomenout doma.

Děvčatům v kanceláři oznámím, že si musím vzít práci domů, prohrábnu šanony, nacpu doklady do kabelky a supím k domovu. Cestou si vzpomenu, že musím koupit to kafe. Nechám si ho umlít, provoní celou kabelku (už se vidím s hrníčkem doma) a vyběhnu z obchodu. Najednou slyším: "Paní, nechala jste si na pultě peněženku." Prudce se otočím, uklouznu a praštím sebou o zem. Doklady se rozlítnou do mokra, kolemjdoucí jsou neteční a lhostejní, musím se vyškrabat na nohy sama. Jde to ztuha, ale nic zlomeného, endoprotéza vydržela, jen kostrč je naražená.

Posbírám ušmudlaná lejstra a pajdám domů. Odměním se výbornou kávou, osuším papíry a sednu si k práci na počítači. Rozsvítím si k tomu svíčku (je přece advent ) a v duchu mně maně napadne, jestli jsem ráno neměla poslechnout toho seniora ve mně...

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
jojo taky znám ten "pán" je u nás jako doma.
Soňa Prachfeldová
Humorně napsané paní Vladimíro, je pravda, že s přibývajícím věkem by se už člověk neměl tak honit, já také mám ráda ranní rozkoukávání a když musím brzy ráno vyrazit na jednání, a p., tak se mi ale vůbec nechce. Opatrně, raděj práci v klídku doma !
Olga Štolbová
Znám, znám a mívám podobné dny, je opravdu lepší někdy ráno vůbec nevstat.
Jana Šenbergerová
Ještě coby normálně pracující jsem byla pevně rozhodnutá nikdy nebýt PRASE. Vedení to vědělo, přesto občas někoho vyslalo, aby mě přesvědčil, že přivydělat si nějakou korunu by mi určitě přišlo vhod. Své rozhodnutí jsem zdárně ustála, takže mám po ránu dost času vyhrabat se po osmé z postele, srovnat si kosti a v pohodě se nasnídat. O to líp se mi teď četlo, čeho jsem dnes a denně ušetřena. Po přečtení vašeho článku plného patálií mě potěšilo, že mé rozhodnutí nebylo tak marné, jak se mnohým zdálo. Přesto mě občas také nemine nějaký ten "den blbec", jen jeho dopady nejsou tak tvrdé. :-) Pište víc, je to pěkně čtivé.
Hana Rypáčková
Jsem tak šťastná, že nejsem PRASE. Taky nedosáhnu, ale umím si sednout na bobek.Tam prý je v řetězcích nejvýhodnější zboží.To.,co potřebuje reklamu ,je víc na očích.
Helena Abrahamová
Vtipně napsáno. Každý si jednou za čas takový den blbec vybere. Tento váš se tedy rozhodně "povedl".
Alena Tollarová
Já jsem ho poslechla, toho seniora ve mně. Vstávat ráno nemusím, ale nosit si štafle do Kauflandu bych asi měla. Měřím totiž taky "jen" 160 cm a skoro nikam tam nedosáhnu. Tak s chutí, protože na to mám čas, chodím otravovat na informace, aby mi podali to či ono ... tak teď mě napadlo, že bych to zkusila? ale toho pána s německým jménem taky důvěrně znám, takže asi na to nedojde ...
Lidmila Nejedlá
Tak nevím, paní Vladimíro, zda je to k smíchu či k pláči. Taková holá skutečnost. Ale připomněla jste nám, co bychom v našem věku měli brát na zřetel. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA