Můj zážitek roku: Jak to říct.
Probudila jsem se...  a žila

Můj zážitek roku: Jak to říct.
Probudila jsem se... a žila

1. 1. 2015

Dlouho jsem váhala, zda tento příspěvek napsat, ale protože se nacházím v situaci, kdy si opět velmi silně uvědomuji, jak je vše relativní a náš život křehký, tedy jsem se rozhodla. Ale již na začátku se skoro omlouvám všem, kteří měli či mají vážnější zdravotní potíže a starosti, a to sami nebo se svými blízkými.

První víkend v říjnu jsem se sešla se svými někdejšími spolužáky. Setkání po padesáti letech spojené s výletem do mého rodného kraje mě velice potěšilo. Takto pozitivně naladěna jsem se o dva dny později dostavila na pravidelnou gynekologickou prohlídku, tentokrát se sono vyšetřením. Jsem člověk, který kromě kardiologie vynechává doktory, jak může. Pokud někam povinně musím, přicházím s ledabylým pocitem, že jsem tam vlastně zbytečně, protože mi nic není. Nejinak tomu bylo i zde. Lékař mi však záhy řekl: Něco se mi nezdá, budu Vás muset poslat... Dojděte si ještě teď do... a dojednejte si termín....

Vím, že mnozí z Vás máte podobný okamžik za sebou. Přiznám se, že mě zaskočil. Neroztřásla jsem se. Najednou jen jako bych cítila: Tak je to tady. Co budu dělat dál?

Domluvila jsem si v nemocnici termín, bohužel až za měsíc. Bylo to nekonečné čekání, i když jsem se snažila žít normálně. Dokonce jsem ještě tři dny před zákrokem byla na módní přehlídce v Letňanech. Mé sestře jsem to raději ani neřekla. Naopak, některým známým z i60, o nichž jsem věděla, že mají také něco za sebou, jsem se svěřila. Musím říct, že slova všech mě nesmírně posílila.

Měla jsem poněkud ztíženou situaci tím, že chronická arytmie a fibrilace síní, s níž se moc neléčím, může operaci značně zkomplikovat, především v podobě vzniklé krevní sraženiny, jak mě varoval kardiolog. Takže jsem musela počítat se všemi možnostmi, a proto jsem i začala psát různé pokyny, co v případě mého odchodu navždy udělat.

Po nástupu do nemocnice jsem ještě do poslední chvíle naivně věřila, že se zákrok odbude v lokální anestezi. Když mi sdělili, že mě čeká narkóza, odevzdala jsem se do rukou božích.

A pak jsem uslyšela své jméno a pochopila jsem, že žiju. Ležela jsem na JIP, kde mě museli nějakou dobu nechat kvůli vysokému tlaku. Potom jsem se ale poměrně rychle vzpamatovala a ještě ten den mě propustili domů. Nějaké menší problémy se vyskytly, ale se svou beranskou paličatostí jsem se záhy vydala do práce. Daleko horší pro mě bylo další čekání na výsledky rozboru. Po více než dvou týdnech jsem teprve obdržela zprávu, že nic zhoubného objeveno nebylo. Další podrobnosti již vypisovat nechci.

Ráda bych řekla, že jsem šťastná, že zatím můžu žít dál, a všeho, co prožívám, si vážím ještě daleko více než předtím. Přeji i vám všem to nejcennější - zdraví a dobrou pohodu. A tu si velkou měrou vytváříme my sami.

P. F. 2015 od Zuzany

 

Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde.
Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Zuzko, to je výhra a hned člověka nakopne do života. Asi každý se s tím setkal osobně, nebo v kruhu rodiny... také jsem prožívala bolest, úzkost , velké trápení , jako mnozí z Vás když je člověk před to postaven, buď se tomu postaví, nebo jej to porazí, buďme silní a držme si pěsti!
Hana Rypáčková
Na počátku roku 2013 se nám taky zastavil svět. Do rána jsme neusnuli.Muž se vrátil ze zápasu ve stolním tenise až o půlnoci po všech vyšetřeních .Dva nálezy v močovém měchýři a v jedné ledvině.Do týdne byl operován.Je bez jedné ledviny a zatím jsou vždy výsledky dobré.Už zase hraje. Vlastně na vánočním turnaji si našlehl koleno, tak nehraje..
Růžena Antlová
Také vím o čem je řeč prožila jsem si čekání na výsledek který byl vyřčen -karcinom tlustého střeva - psala jsem o tom před časem tady na stránkách v článku http://www.i60.cz/clanek_597_ziju-diky-lekarum-i-sobe-same-ze-jsem-to-nevzdala.html#.VKZT0cnbNds
Zoja Sedláčková
Dobře vím o čem je řeč. Když u mne na Bulovce vyřkli podezření na karcinom ale nezdálo se, že jde v prsu o primární nádor ale o metastázy od jinud , naštěstí jsme žádné čekání neprodělávala. Paní doktorka, která mi vše oznamovala řekla " Běžte na kafe nebo na panáka, co vám víc pomůže a za dvě hodiny se vraťte" Za dvě hodiny už byl stanoven termín operace a do ruky mi vrazili řadu statim objednávek na vyšetření a do večera bylo jasné, že primární nádor nikde jinde není a je to "jen" karcinom prsu. Ještě jedna poznámka. Když šlo o mne, nijak jsem nepanikařila. Když asi podobný nález jako vy, Zuzko, měla dcera, vůbec jsem nebyla v klidu až do výsledků. Naštěstí to dopadlo dobře. Tak ať vám všem vše odpadne stejně dobře.
Jiří Libánský
Já jsem věděl, že to dobře dopadne už předem. Zuzana je nezničitelná. I teď se z toho jistě brzo vyhrabe.
Jana Šenbergerová
Všechno má v našem životě nějaký konkrétní význam, o němž vědomě nemusíme mít ani potuchy. Vím, o čem je řeč. Díky problémům, a nebylo jich málo, jsem dnes šťastný člověk. Jsem vděčná za všechno krásné, co mě potkává, i za to, co se mi nelíbí. To mě nakonec k tomu krásnému posunuje. Přeji všem hodně štěstí. Hezky jsi to, Zuzko, napsala.
Hana Rypáčková
Jsem moc ráda, že ses probudila a máš toho tolik na rozdávání...
Eva Mužíková
Zuzko, to čekání na výsledky mám za sebou dvakrát, tak vím o čem píšeš. Letos jdu v dubnu na conoloskopii a tak jak jako Ty, mám před sebou nekonečné čekání, které špatně snáším... Musím jen doufat, že výsledky budou v pořádku...
Hana Práglová
Zuzko,je dobře,že vše dopadlo tak,jak dopadlo.Když jsem kdysi nad sebou viděla spoustu hlav a nakonec slyšela "konečně jsme ji vzali hrobníkovi z lopaty",zarylo se mi to do paměti na celý život.Buďme rádi,že jsme a nebuďme na sebe zlí.Na to tady není čas!!!!
Jaroslava Handlová
Probudit se znovu do života, to je víc než jen krásný zážitek! Proto žijme pohodově, ať se můžeme radovat i ze zdraví. V tom s Tebou, Zuzko i Alenko plně souhlasím. Ať je ten rok 2015 plný zdraví!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.