Retropříběh: od ojetiny k veteránu

Retropříběh: od ojetiny k veteránu

1. 12. 2014

Z prvního snímku stařičkého fotoalba na mne vykouklo malé děvčátko v kočárku. Samozřejmě, že si nemohu pamatovat, v čem mě jako malou vozili. Bylo mi to úplně jedno. Vím jen, že to bylo první vozidlo mého života. Řečeno současnou mluvou, šlo o ojetinu.

Předešlým jezdcem této „formule“ už byla rok před tím moje sestra Eva. Ta prý navíc strašně ráda vozila všechny kočárky. Evě se jednou povedlo ho postavit ve svahu a on se jednoduše rozjel s kopce dolů. To pak byla mela. Skončila jsem prý v potůčku. Kočár se zastavil o bahno na dně, a já jsem si uvnitř spokojeně ležela dál. Už tehdy pravděpodobně vznikla moje obliba k rychlé jízdě.

Dalším vozidlem v naší rodině byl nový motocykl. Tatínek na něj byl patřičně pyšný. Ale dříve, než mohl pořídit nějaký snímek, tak mu ho stačili zloději ukrást. To bylo v padesátých letech. Na jiné vozidlo se pak až do konce svého života nezmohl. Vrátil se ke stařičkému kolu, na němž jsme se později učily jezdit já i moje sestra. Fotodokumentace chybí. Tatínek zřejmě usoudil, že to kolo opravdu žádná chlouba není, tak ho nefotil.

Úplně zvláštní kapitolou bývaly prázdniny u babičky. Tam byl pes jménem Alík, s kterým jsme prováděly psí kusy. Nechal si od nás holek líbit kdeco. Z hadříků a provázků, nalezených na půdě, jsme svázaly jakýsi postroj pro Alíka a za něj jsme připojily menší krabici, naplněnou „zbožím“ jako do obchodu. Oblíbená hra na dodavatele a prodavače mohla začít. Pes utíkal po dlážděném dvorku, za ním poskakovala krabice s takovým rámusem, až se slepice otáčely a husy marně natahovaly svoje krky. My jsme byly každá na jednom konci dlouhého dvorku a tento neobvyklý „dopravní prostředek“ jsme plnily, a na opačné straně zase vyprazdňovaly. Naše počínání bylo často dospělým utajené, to nesměl nikdo vidět, natož pak fotit. Přikládám aspoň obrázek tehdejší naší rodiny s psím miláčkem a taky babičku s dědečkem před jejich pekařstvím s malým krámkem (odsud vycházela inspirace k našim hrám např. na prodavače).

Později jsem pak vídala auta, traktory, ale nejvíce se mi líbili tažní koně. Když jel známý vozka okolo, tak jsem směla naskočit na valník a nechat se kousek svézt. Na větší fotce u radnice právě milovaní koně projíždějí.
K dalšímu vozidlu jsem přišla až po svatbě. Ušetřili jsme si a s přispěním manželových rodičů jsme koupili vytoužené nové auto značky Škoda 100.  S ním jsme podnikali četné výlety.

Když se nám pak narodily děti, jezdili jsme i s nimi. Historie se opakovala. Prvorozený syn Robert dostal nový kočár. O rok mladší dcera už jezdila v ojetině po bráchovi. Nebyl problém kočárek naložit na střechu auta a už jsme si to frčeli na výlet do přírody, nebo na návštěvu k babičce (mojí matce a jejímu novému druhovi, jehož jsem směla nazývat dědou. Byl to pohádkový dědeček). Jezdili jsme dokonce s dětmi i s kočárkem stanovat, což dokumentuje další snímek, kde vykukuji ze stanu a v kočárku sedí naše Michaela, zvaná Míša.

Stále stejná a jediná Škodovka nám vydržela sloužit celých 40 let, až se z ní stal veterán!!! 

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Hezké vzpomínání, všechny naše děti měly ojetiny a dokonce i první vnoučata.Když upadlo kolo/taková svorka se ztratila/ , nastrčilo se , nakoplo, a zase se jelo..Ta poslední vnoučata mají dokonce několik kočárků ! A retropračka Tatramatka mi vydržela přes třicet let.Dokonce jsem už ten gumový límec zašívala, když nebyly náhadní díly. Ta nejstarší fotka je rodný dům?Je na ní vidět tehdejší život.
Marie Novotná
Moc hezky jsi to napsala .A ojetiny, jsou součástí mého života do dnes.Díky za to ,že jsou a tobě díky za hezký retropříběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.