Můj retropříběh: Legionář

Můj retropříběh: Legionář

27. 11. 2014

Před 126 lety - na sv. Kateřinu 25.11.1888 - se narodil v malé východočeské obci můj milovaný dědeček z maminčiny strany. Měla jsem ho moc ráda a on mne též, hodně jsme si rozuměli a hodně mne naučil.

Prožil nelehký, ale bohatý život, dožil se 92 let. Jako mladík se vyučil obuvníkem a jako tovaryš odešel na zkušenou do Německa. Pak se oženil, založil rodinu a hned po vyhlášení mobilizace v r. 1914 narukoval. O rok později byl již na ruské frontě, kde v červenci 1915 přešel dobrovolně do ruského zajetí. S ostatními zajatci byl poslán do pracovního tábora, kde těžce pracovali v zemědělství nebo v cukrovaru. Později se mu jako vyučenému obuvníkovi podařilo si svoje postavení v zajetí vylepšit, když s dalšími zajatci od ševcovského řemesla z nich Rusové vytvořili pracovní četu a oni šili a opravovali boty ruským vojákům.

V dubnu 1917 se přihlásil do v Rusku vznikajících Čsl. legií, kde zprvu také nastoupil k pracovní rotě a pro změnu opravoval boty svým "bratřím" legionářům. Měli v úmyslu dostat se do legií ve Francii, to se jim však pro mnohé těžkosti nepodařilo. V červnu r. 1918 byl přidělen k 2. eskadroně 2. sibiřského pluku. Konečně se v té dlouhé válce dostal od ševcovského verpánku do sedla jezdeckého koně, na což byl velice hrdý. Jejich jízdní eskadrona zabezpečovala v lednu 1920 poslední vlak s čsl. legionáři odjíždějící ze Sibiře směr Vladivostok. Tam ještě dlouhou dobu - až do května 1920 - museli čekat na nalodění. Americkou lodí Shermann pak pluli asi 50 dní přes půl zeměkoule do italského Terstu. Odtud pak voj. ešalony doputovali v červenci 1920 ruští legionáři zpátky do vlasti. Pluk mého dědečka do Olomouce, kde byl posléze dědeček demobilizován.

Dědeček měl z války mnoho přátel - bratrů ve zbrani - se kterými byl po celý život v písemném i osobním styku, účastnili se v legionářských uniformách různých akcí - sjezdů, slavností, ctili Masarykův odkaz a svoje heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Za II. světové války se účastnili odboje a po válce šli dobrovolně do vysídleného pohraničí, jako třeba můj děda do Varnsdorfu.

Dědečka v jeho vlastenectví a hrdosti nezlomilo ani to, když se později situace čsl. legionářů prudce změnila z oslavovaných hrdinů na nepřátele nového režimu. Zažili s babičkou hodně ústrků a museli žít velice skromně, protože měli velmi nízký důchod.

Dědeček uměl o svých zážitcích z ruské fronty velmi barvitě vyprávět a dělal to s gustem a rád a byl na to doposledka hrdý, neboť jak napsal ve svých Pamětech, byly to nejlepší dny jeho života.

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Libore, dík za komentář!
Marcela Broumová
Tedy Alenko! Máš skvělé příbuzné, nejen dědečka, ale i synovce.
Alena Vávrová
Tedy Martine! Náhodou jsem ještě jednou nahlédla a vidím, že ses zaregistroval, abys mi mohl komentovat a poděkovat. Ani nevíš, jak MOC mne to od tebe, jako zástupce třetí generace POTĚŠILO!
Martin Macek
Teda tetko!Já jakožto pravnuk ti musím poděkovat za článek,který mi pootevřel dobu ve které žil můj praděda.Od mámy sem měl možnost vidět některé fotky,ale to co jsi zveřejnila ty mi "vyrazilo dech!"!Tyhle fotografie sem nikdy neviděl!Znova DÍKY!
Soňa Prachfeldová
Moc hezky popsaný život Vašeho dědečka, mám pocit, že dnes se snad už ani takoví skromní a nádherní lidé nerodí o vlastenectví ani nemluvě.
František MENDLÍK
Můj dědek Šimon padl do zajetí u Ternopolu omylem. Vojáci měli prostříhané dráty a v noci chodili k Rusům na vodku s čajem. Jednou se ožral a zapomněl se na druhé straně. V zajetí pak dělal paměnščika a hospodařil až do roku 1920. Vrátil se těsně předtím, nežli jej stačili vytesat na pomník padlých. To byl dědek z matčiny strany. Dědek z otcovy strany byl celý rok v zákopech. Omrzla mu pravá ruka a do konce života byla nepohyblivá. Obdržel od Císaře Pána bronzovou medaili a trafiku. Celá léta byla přitlučena laťákem na dveřích suchého záchodu. Dědek Šimon si jej za jeho hedinství celý život dobíral.
Lidmila Nejedlá
Paní Vávrová...děkuji.
Alena Vávrová
Ještě jednou velké díky za vaše komentáře! Moc mne těší, že jsem tímto mohla splatit pozdě, ale přec, dluh dědečkově památce a že vás jeho legionářský příběh zaujal.
Marie Magdalena Klosová
Díky za příběh a fotky,které mě přenesly do dob mého dědečka,taktéž vojáka za 1.sv.války.Z fotek se mi zachovala jen ta jeho svatební,kterou jsem použila ve svém retro příběhu"Když si náš dědeček..."Po jeho "válečných"zkušenostech se pokusím zapátrat.Tento velmi čtivý příběh mě hodně inspiroval.Díky.
František MENDLÍK
Můj dědek Šimon byl velký čtenář. Také bojoval za Císaře Pána a padl do zajetí u Ternopolu. Do légií odmítl vstoupit a vrátil se v roce 1920 nikoliv ze Zámoří, ale od jedné selky, kde byl vším! Už za první republiky měl truhlici plnou brakové literatury, Rodokapsů a knih vystřihovaných z různých novin. Také vlastnil četnou legionářskou literaturu. Jako kluk jsem už četl Třetí rotu. Třetí rota na na magistrále, Poručík Švec, Pes Druhé roty a Feďka od Zborova. Jako student jsem mu přinesl Švejka. A dědek jej přečetl jedním dechem a pravil:,,Frantíku tak to bylo!"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.