Ráno bylo bouřlivé vítání, olizování a spěchání ven. Venda na volno, Maju jsem si netroufla pustit, i když běžně na volno chodí. Vše hotovo, ale Maje se nechtělo domů, rozhlížela se na všechny strany, bedlivě pozorovala přijíždějící auta. V domě se hnala ke dveřím svého bytu. Musela jsem odemknout a ukázat jí, že tam nikdo není.T en den ji upokojilo jen jídlo a mazlení, stále se nám šplhala na klín a chtěla drbat za ušima. Venda je rozumný pes a má ji rád, tak nežárlil a neprotestoval. Jindy to je velmi tichý pes a neštěká, ani když někdo zazvoní, jen se žene ke dveřím a upozorňuje nás. Tentokrát štěkali dva psi, když na chodbě šustlo, venku se ozaly hlasy lidí či psů. Bylo to duo i ve vytí, kdy se Maja teskně dožadovala svých lidí.
Druhou noc se nám vehementně nacpala do ložnice. Ležela na svém pelechu, Venda na svém. V noci veliký rozruch, Maja se tlačila na Vendův polštářek. Dala jsem jim tedy pelíšky k sobě, ale za nedlouho ani to nestačilo. Umínila si, že bude spát v naší posteli. My se psem v posteli nespíme...
Po nekonečném handrkování jsem ji odvedla do jejího bytu o patro níž. Bylo ticho, usnula jsem. Ráno jsem ji našla v posteli na místě paničky, zamotanou do její noční košile, ale spokojenou a dobře naladěnou. Přes den si už zvykla na náš režim, pěkné počasí umožnilo být na zahradě. Tam se jí líbilo, hloubila nory a spokojeně myškovala. Když si jí sousedka odvedla, bylo nám tak nějak smutno všem.