Byl mistrem hereckého umění, šarmantním gentlemanem i náročným pedagogem. Od dětských let účinkoval na ochotnických scénách a od roku 1957 až do své smrti byl členem činohry Národního divadla. Herec, divadelní pedagog i výtečný recitátor Radovan Lukavský se narodil v Praze přesně před pětadevadesáti lety – 1. listopadu 1919.
V hlavním městě vystudoval konzervatoř a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1946 se stal členem Městského divadla na Královských Vinohradech, odkud o čtyři roky později přešel do Městských divadel pražských.
Jeho umění často využíval i rozhlas, film (Dědeček automobil, Král Šumavy, Vyšší princip, Stříbrný vítr, Signum Laudis) a televize (seriály F. L. Věk, Dnes v tomto domě). Byl rovněž uznávaným režisérem, autorem odborných publikací o herecké tvorbě a dlouhá léta se věnoval pedagogické činnosti na DAMU, FAMU a konzervatoři.
V roce 1995 byl jmenován profesorem herectví, rok na to obdržel Cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu a o čtyři roky později mu tehdejší prezident republiky Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.
Radovan Lukavský přežil svou manželku Ludmilu i jediného syna Ondřeje. Těšit se mohl z vnoučat Martina a Kláry, která o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem. Zemřel v Praze 10. března 2008 ve věku 88 let. V červnu 2013 mu byla odhalena pamětní deska na domě v pražské Kouřimské ulici, kde v letech 1956 až 2008 žil.
