V pražském Klementinu byla zahájena expozice zachycující život a práci Josefa Čapka. Výstava se zaměřila na umělcovy tvůrčí počátky s bratrem Karlem, na jejich boj proti totalitě i na konec umělcova života v koncentračním táboře.
„Chtěli jsme zmapovat i toto závěrečné období jeho života, během kterého ani v hrůzných podmínkách nepřestával tvořit. Jeho básně z koncentračního tábora pomáhaly přežít jeho spoluvězňům, kteří je přepisovali a šířili mezi sebou,“ popsala Kristina Váňová z Památníku Karla Čapka, který výstavu pořádá ve spolupráci s Národní knihovnou.
Výstava se nebude týkat pouze smutného konce výtvarníka a spisovatele, ale i věcí veselých, jako byla jeho tvorba pro děti. Expozice je doplněna rovněž publikacemi z fondu Národní knihovny, na nichž se Josef Čapek podílel literárně, či výtvarně. Nechybí ani výběr monografií či katalogů z výstav z fondu Památníku Karla Čapka.
Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově. V roce 1904 dokončil své studium malby a grafiky na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Po skončení školy odjel do Paříže a pak do Španělska. Po návratu do vlasti v roce 1911 se stal jedním ze zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců. Byl také redaktorem Uměleckého měsíčníků a měsíčníku Mánes. Od roku 1917 do roku 1921 pracoval v Národních listech. Kromě významné spolupráce s bratrem Karlem se do české literární historie zapsal zejména svou dětskou knihou "Povídání o pejskovi a kočičce" z roku 1929.
Na začátku druhé světové války v roce 1939 byl zatčen gestapem a až do své smrti v dubnu 1945 byl internován v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Oranienburg-Sachsenhausen, Bergen-Belsen. Zemřel krátce před osvobozením jako jedna z obětí epidemie skvrnitého tyfu, patrně v dubnu roku 1945.
