Naivní divadlo z Liberce slaví v těchto dnech 65 let od svého vzniku. Kvalitou svých představení se stále řadí ke špičce, a to nejen českého loutkářství. Za rok odehraje 360 představení, které navštíví kolem 55 tisíc lidí.
„Jsou v tom i zájezdy, v Liberci míváme za rok kolem 35 000 až 40 000 návštěvníků,“ řekl ředitel divadla Stanislav Doubrava.
Naivní divadlo vystupuje nejen na loutkářských festivalech, ale velmi často i jako host na velkých divadelních akcích, jež se zaměřují spíše na dramatické umění pro dospělé. „Zvou nás jako ukázku práce pro malé děti nebo jako ukázku, že i loutkové divadlo je v současné době schopno oslovovat dospělé publikum,“ uvedl Doubrava.
Pyšný je například na to, že už několik let jsou pravidelnými účastníky plzeňského festivalu Divadlo. „Jde o festival, který se zabývá velmi kvalitním výběrem činoherního divadla z celé Evropy,“ řekl. Naivní divadlo bude také například jedním ze tří českých reprezentantů, kteří se představí v lednu v New Yorku v rámci doplňkového programu světového veletrhu scénického umění Performing Arts. „Budeme hrát v Českém centru,“ sdělil Doubrava.
Nejoceňovanější současná představení divadla jsou Budulínek a Beránek, který spadl z nebe. Šanci zařadit se mezi ně má i novinka vytvořená právě na počest 65. výročí, jež propojuje historii divadla se sportem a Libercem. „Je o zkoušení inscenace Bezhlavý rytíř, která má významnou roli v historii divadla. Vznikla před 21 lety,“ řekl autor hry Vít Peřina. Iluzivní komedie nazvaná Třetí gong aneb Loutky hrají divadlo je pozoruhodná tím, že na jevišti loutky vodí jiné loutky. To se vidí málokdy. Hra také ukazuje všech šest základních disciplín loutkového divadla. Objevují se tam marionety, maňásci, javajky, manekýny, plošné loutky ve stínohře i černé divadlo.
Naivní divadlo bylo založeno na podzim 1949. V Moskevské ulici hraje od roku 1968, jeho sídlo je stále v dobrém technickém stavu. „Od roku 1989 se tady průběžně stále něco děje a proběhly dvě až tři zásadní rekonstrukce,“ podotkl ředitel.
V Naivním divadle jsou stopy po význačných architektech, kteří jsou spojeni se vznikem hotelu a vysílače na Ještědu. Sál se 180 místy vznikl podle návrhu Karla Hubáčka a podoba foyeru s přilehlými prostory je dílem Otakara Binara. Dnes už se ale moc neví, že divadlo mohlo vypadat úplně jinak, kdyby se zrealizoval Hubáčkův ambiciózní projekt s dvěma sály, mezi nimiž by bylo uprostřed jeviště.
