Moje léto 2014:
Sarajevo a Drvenik

Nedávno před  dvaceti lety se v tom městě hodně střílelo a na ulicích po bojích hořely české tramvaje dovezené z Tatry Smíchov. Hrozné záběry mi připomínaly hořící tramvaje z roku 1968 v Praze. A to v roce 1984 byla v Sarajevě pořádána úspěšná zimní olympiáda. Naposledy jsem byl v Sarajevě v roce 1989, když našemu synovi bylo 5 let a jel se podívat za jeho prababičkou, která zde žila jako rozená Čermáková už 90 let. Ve městě žila silná česká menšina, která byla organizována v tzv.československé obci. Letos bylo synovi 30 let a trochu s obavami se po pětadvaceti letech jedeme podívat na obnovené Sarajevo, kde lidé tolik trpěli při obléhání a blokádě Sarajeva srbskými vojsky. Dělostřeleckými granáty byla v roce 1992 zapálena a zničena Městská  knihovna postavená v pseudo maurském slohu v letech 1892-1894. Zde byl uložen v roce 1914 zastřelený arcivévoda Ferdinand d¨Este a jeho manželka Žofie Chotková.

Bohužel se v současnosti  odehrává něco velmi podobného na Ukrajině v Doněcku a okolí. Zase nejvíce trpí nebojující civilisté  - ženy, děti a starší lidé.

Odjíždíme

Tak se nám blíží čas odjezdu a v sobotu 30.srpna vyjíždíme na finančně úspornou cestu autem přes Slovensko a Maďarsko do Chorvatska. Nebudeme platit dálniční známku na 10 dní ani v Rakousku ba ani na malý kousek ve Slovinsku, protože jedeme na 14 dní a nevyplatilo by se nám to.

Dříve se jezdilo do Jugoslávie běžně přes Maďarsko, když u rakouských hranic byla zbudována Železná opona. Tehdy jsem bydlel  v Praze,a tak jsme letěli letadlem do Bělehradu a z Bělehradu do Sarajeva. Dnes by nám cesta na letiště do Prahy a odbavení trvalo minimálně 5 hodin a to už budeme autem daleko v Maďarsku. Podle mezinárodních předpisů AETR pro kamióny nesmějí řidiči za celý den ujet více než 450 kilometrů. Ale naši turisté jedou auty s krátkými přestávkami i více než 1000 kilometrů najednou. Někdy z únavy způsobí i dopravní nehody. Chorvatští policisté mají pravomoc zadržet vaše auto i řidičský průkaz, když mají podezření, že řídíte unavení. Proto si v Maďarsku necháme vystavit potvrzení o ubytování v autokempu, aby bylo zřejmé, že jsme nejeli jako důchodci non-stop, ale odpočívali jsme přes noc. V autech lidé většinou nemají digitální zařízení registrující rychlost a zastavení vozidla, které je předepsané pro kamiony a autobusy. Dříve byla registrace údajů o jízdě u velkých automobilů v mezinárodní dopravě na papírových kotoučcích. Budeme projíždět v Chorvatsku i kolem Plitvických jezer cestou do Bosny.

Návštěva Sarajeva 2014
Trochu mne mrazí, že navštívím město, kde střílela srbská vojska do lidí z okolních kopců nejen z ostřelovačských pušek, ale i z minometů, děl a tanků. Jeden dělostřelecký granát v roce 1993 těžce poškodil třípatrový dům ve vlastnictví mých příbuzných z české menšiny a museli se odstěhovat do náhradního bytu v panelovém domě, kde žijí dodnes. Všichni naši příbuzní v Sarajevě válku v letech 1991-1995 přežili. Moje sestřenice měla štěstí, že díky aktivitě vojsk OSN mohla obležené město opustit se dvěma malými dětmi v obrněných transportérech. Měla výhodu, že se mohla odstěhovat do rekreačního domku rodičů na pobřeží Jadranu v Drveniku. Nemusela bydlet v nouzových společných ubytovnách a ve školách. To ještě existoval politický útvar nazývaný Jugoslávie.

Po osamostatnění Slovinska, Chorvatska a Bosny byl najednou domek v zahraničí. Těším se, že se setkám s příbuznými a pojedeme společně údolím řeky Neretvy kolem města Mostar k moři. Zde je vidět střetnutí křesťanské kultury s muslimským vlivem nejen v architektuře. Kdysi mi můj otec ukazoval, kde v údolí Neretvy - u města Konjic, bojoval za druhé světové války jako partyzán s fašistickými ustašovci a přežil. Také v Mostaru byl historický most v nedávné válce zničen, ale po skončení války v roce 1995 byl opraven - jak se můžete podívat  tady na panoramatickém snímku. Mé vlastní snímky od moře jsou v galerii.

Historické souvislosti a různé dojmy

O dovolených v Drveniku už jsem letos napsal jeden článek, stejně jako jiní autoři tady na i60-ce  2x o Norsku, Provence nebo Bükfürdo. Chorvatsko i Bosna s Hercegovinou kdysi patřily k Rakousku-Uhersku. Pochopitelně každá návštěva v cizí zemi není jen vnímání prostoru a jeho obrazů v barvách, ale i vůní a při ochutnávkách místních specialit i chutí. K tomu se přidávají tepelné dojmy - při lyžování v Alpách sněžné a chladné. Při pobytu u teplých moří nastupuje vnímání horkého vzduchu se slanou vůní moře a okolní květeny. Jak říkají psychologové - naše paměť na vůně a chutě je velmi silná. Když ochutnáte jídlo, které jste jedli kdysi dávno, tak se většinou oživí zasuté vzpomínky na jídla maminky nebo babičky. A tak se těším, že v Bosně i Chorvatsku si letos opět oživím vzpomínky na minulá léta a prožijeme opět něco pěkného. Třeba při popíjení červeného vína  s přáteli (crno vino) a také čevabčiči s cibulí.

Někdy si přehrávám na internetu písničku Jarka Nohavici - Sarajevo.