No a myslim, že aji ti starši, co meškaju od Ostravy na zapad nebo na jih, mi možna asi rozumět tež nebudu. Nezbyva mi, než se omluvit!
Nam, ostravakum, řikaju „chachaři“, a že pry mame kratke zobaky. To je pravda! Když se kterehosi ostravaka ptali, čemu se u nas mluvi tak kratce, tak im řeknul: „Bo nemame čas, třa robit!“
Naš dialekt pomaly mizně, bo rodilych ostravakuv je v Ostravě, aji v okoli už dost malo a ti mladi už našu ostravštinu ani něznaju vůbec. Včil tu su, aji diky temu internetu, same …izmy. A na plagatach je dost malo českeho, enem anglicky. A my, co sme se narodili v prvni polovině minulého stoleti, abysme po ulici chodili ze slovnikem v ruce, bo inač bysme vlezli kajsi, kaj sme vlasně ani vlezt nechtěli!
Klepač na sidlišťu
Je to, co mě každy den bavilo. Pamatujete eště, jak na každym sidlišťu byly klepače? To bylo užasne zařizeni, na kerym se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady.
Jak bylo cosik třa komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za paru rokuv budu mět problem najit ne enem klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tehda tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik ine sajrajty…?!?! No a co?! Koho zajimaly take cypoviny?
Však aji moje dřevěne lužko, ve kterym sem jako maly synek vtedy chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam take železne zdravi.
Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abysem nespadnul z lužečka a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Ale nevim o tym. Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se neudusil, nebo aby sem nepokypal drahu „plovuci“ dlažku.
Ani na oknach a na našim pecu nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul z okna, či aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky.
Koho by dneska napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky nebo vyvařit do hrnca na pecu?
Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnicke kancelaře učitelku ze školky. Zdupane sem dostal ja sam.
Mamlasi s flašama
Když sem byl na zahradě, pil sem vodu z hadice. A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z koryta a dupu utiral lopuchama s kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si raz budu kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu? Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a pokipani galat??
Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdosi z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až potem. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy! Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nenatirali preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama.
Žižaly zme taku malu rybičku řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam neřekli, že doroste enem ta jedna polovina.
Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemiduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, tak co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo přišel pozdě při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se nuž zapichnul do země), byl ztraceny.
Mobily pro debily
Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet, mobil. V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Hned na nim viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact.
Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu. Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem. Kdo doma krz teho bečel, dostal eště přidane.
Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?
Na koleje zme valili hřebiky a padesatniky. Zustavaly z nich fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik cyp namontoval ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping.
Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok – v době, kdy opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapavala poctiva praseči masnota a i když zme to žrali černě připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy puberťak do 15 roku, a brzo bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu.
Tak si řikam, jak je možne, že vlastně eště žiju? Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?
Vysvětlivky:
Cyp – blbec, trouba
Cypoviny – nesmysly, hlouposti
Kobzole – brambory
Ostatní viz Ostravsko-český slovník
