Konečně se rozhodlo sluníčko dlouhodoběji hopsat po obloze, což znamená pro vodáky a milovníky pobytu u řek zabalit vše potřebné a vyrazit k vybrané řece. Já se tedy za vodačku vůbec nepovažuji, nicméně nechala jsem se zlákat trojicí vodáků seniorů na dvoudenní sjíždění řeky Otavy.
Ono by na tom nic nebylo, ale posádka jedné lodi ( háček na přídi a kormidelník na zádi) byla ve věku dohromady 144 let (věkový průměr lodi 72 let). Posádka druhé lodi, ve které jsem zastávala funkci háčku, byla dohromady ve věku 114 let.
Na řeku mne tedy vzali staří harcovníci. Tři mužští, kteří už mají nějakých pár kilometrů řek sjeto. Mužští, kteří umí číst v klidné hladině i v neposedných vlnkách, v zurčících přítocích i v silných proudech z náhonů. Chlapi, kteří řízením své lodi hladí tělo svůdně klenuté řeky, jako by patřilo roztoužené ženě, která svou vášeň rozdivočí v rozcuchaných peřejích či v proudu vody na jezech. Byli to chlapi, co se s břehy mazlí a zasněně koukaj do oblak. Žádní vejtahové. Žádní kamikadze.
Otava, označovaná jako zlatonosná řeka, v níž se lovily i perlorodky, je dlouhá téměř 112 km. My jsme ji sjížděli ze Sušice, kde řeka opouští Pošumaví a přestává být horskou bystřinou. První cíl byl v Horažďovicích, druhý cíl byly Katovice. Všechna zastavení k občerstvení jsme přísně dodržovali. Velké či malé „orosené“ od Dudáka nebo Gambrinuse nemohlo být zapomenuto. Nechyběla ani gulášovka nebo pečená kachnička. Bylo nám báječně. Konvence šly stranou, což bylo zřejmé i z našeho odění – vše do pohody, žádná křeč. Celé to byla idylka, taková ta ve znamení všeho chtěného a nic povinného. Nikam se nechvátalo. Jen nás vraceli do reality předjíždějící lodě s pověstným „ahooooooóóóóóoooj!“, někdy doprovázené skřehotavým smíchem vykouzleným čarodějnou mocí chlazených butilek oběšených na špagátě za lodí.
Dorazili jsme do cíle. Byli jsme příjemně unavení. Šťastní. Chlapi to dokázali – přemohli svá píchání v zádech a boly v kolenech a kyčlích. Dvoudenní štaci jsme zakončili pozdním obídkem, pivečkem a gročkem, rozloučili se s půjčenými loděmi, převlékli na sebe přijatelný civil a pomalu se s podvečerem vraceli do městské reality.
Pánové – poklona. Byli jste svěží a ve sportovní kondici lepší, než mnoho workholiků ve věku poloviny vašeho. Cenné byly i vaše přenositelné vodácké zkušenosti a umění si nádhernou řeku užít.
