Zámek Kratochvíle na Prachaticku provoní od soboty do pondělí stovky květů. Vévodit jim budou růže v rozmanitých barevných odstínech. Výstavu nazvanou Rosa - spes futuri gaudii neboli Růže - naděje budoucí radosti obohatí o víkendu večerní procházky zámkem. Otevřeno bude mimořádně i v pondělí 19. května.
Květinová aranžmá z tisícovky květů vytvoří floristé pod vedením Bohuslava Rabušice. „Dvě třetiny budou představovat růže v rozličných barvách – bílé, žlutočervené, růžové, fialové nebo vínově červené,“ řekl Rabušic. Originální vazby podle něj dokreslí tmavě červené a růžové lilie a také bílé, žluté, krémové či růžové chryzantémy.
Zámek Kratochvíle, skvost jihočeské renesance, se tak i letos zapojuje do cyklu květinových výstav, jejichž ústředním tématem je tentokrát Válka růží. Floristé se nechali inspirovat proslulým bojem mezi bílou růží Yorků a červenou růží Lancasterů.
Po předchozích dvou ročnících, kdy se výstavy vztahovaly k renesanční Itálii a středověké Francii, se jejich pozornost obrátila ke staré Anglii. „Po úspěšných projektech Tulipán v renesanci a Kratochvíle s lilií chceme návštěvníkům představit zámek i z jiného pohledu. Červená růže ve stříbrném poli byla navíc erbovním symbolem Viléma z Rožmberka, který nechal zámek postavit," vysvětlil kastelán Vojtěch Troup.
Výstava bude přístupná od 17. do 22. května včetně pondělí od 09:00 do 15:30. O víkendu 17. a 18. května je navíc připravena večerní procházka potemnělým zámkem ozdobeným růžemi, která začíná po oba dny ve 20:30.
Růže má mezi květinami výsadní postavení. Spolu s vinnou révou je jednou z prvních historicky doložených kulturně pěstovaných rostlin. Antická básnířka Sapfó ji prohlásila královnou květin. Všechny starověké národy Blízkého a Dálného východu pravděpodobně znaly různé kulturní nebo polokulturní formy růží. Už před tisíci lety se růže objevovaly na nádobách a nástěnných malbách ve starém Egyptě. Přes počáteční averzi si tuto květinu nakonec oblíbilo i křesťanství. Se zavedením mariánského kultu se dostala do klášterních zahrad. Růže byla ceněna a oblíbena ve všech obdobích a slozích, nejvýznamnější postavení měla v antice, renesanci, baroku a biedermeieru.
