Lord Byron byl jedním z největších anglických romantických básníků 19. století. Ale také mužem, který se rozhodně nezříkal dobrodružství, o čemž svědčí i jeho předčasná smrt v pouhých 36 letech. Došlo k ní přesně před 190 lety - 19. dubna roku 1824. Byron podlehl revmatické horečce - ale i vydatnému pouštění žilou, běžné praxi tehdejších lékařů - právě ve chvíli, kdy se aktivně účastnil řecké války za nezávislost na slábnoucí turecké říši.
George Gordon Byron, který se narodil 22. ledna 1788 ve slovutném, leč zadluženém anglickém rodě, se přitom vůbec vymykal zvyklostem své doby. Někdejší špatný student školy v Harrow a Cambridge proslul nejen svým dílem, ale i způsobem života, který zahrnoval řadu milostných skandálů včetně podezření z incestu s nevlastní sestrou. Když v 21 letech zamířil Byron do světa na zkušenou, poznal poprvé balkánské provincie otomanské říše, které si zamiloval.
Například v Albánii prý vzhledem k podobnosti přírody, strmým horským svahům, lidovým krojům a povaze lidí objevil "Skotsko s mešitami". Zavítal i do Řecka, kde jej dones oslavují jako národního hrdinu. Ve stejné době také začal psát své neznámější dílo, romantický epos Childe Haroldova pouť, vydávaný mezi roky 1812 a 1818, kterým Byron uvedl do vytržení celý literární svět. Za vrchol jeho tvorby je ale považována dramatická faustovská báseň Manfred a především nedokončený epos Don Juan.