Jak jsem potkal kamaráda v lese

Jak jsem potkal kamaráda v lese

4. 2. 2014

Tuto příhodu jsem zažil před několika lety, ale zaznamenal mnohem později...

Jednoho krásného dne jsem se vydal s košíčkem a kudličkou do lesa na procházku. Myslel jsem, že bych mohl najít nějaké dary lesa, v podobě krásných hříbků, kozáčků, prostě takových těch dobrých houbiček, co máme všichni rádi. Jak si tak vykračuji krajinkou, tak jsem viděl daleko před sebou, jako by se tam něco na louce pralo, nebo v lepším případě si hrálo. Bylo to celkem i dost velké. Když jsem došel blíže, poznal jsem, že jakýsi pes tam mordoval malého srnečka. Dodal jsem si odvahy a vyrazil jsem bleskurychle na pomoc ubohému zvířátku. Dorazil jsem, jak se říká, tak, tak.

Psisko se zaleklo, sice se mu asi moc nechtělo, ale bylo zřejmě na mně vidět statečnost a nebojácnost, tak raději prásklo do kožichu a bylo pryč. Chvilku jsem srnečka pozoroval, byl chudák celý zmordovaný, byl sice trochu od krve, ale více byl od psiska poslintaný, zřejmě toho měli oba dva dost, ale zase nebyl na tom tak zle, jak to vypadalo. Bez rozmýšlení jsem ho vzal do náručí a nesl jsem ho k nedalekému potůčku, který tam protékal.

Srneček nekladl vůbec žádný odpor, ani se nijak nesnažil protestovat. U potoka jsem srnečka položil do trávy. V kapse jsem měl igelitovou tašku a tak jsem do ní nabral vodu a ubohého srnečka jsem opláchnul vodou, bylo na něm vidět, že voda mu udělala dobře. Po celou dobu, kdy jsem se o něho staral, tak si zřejmě odpočinul a nabral nových sil. Po mém ošetření vstal a aniž by se nějak bál, pomalu odcházel k nedalekému lesu.

I když jsem šel tím směrem za ním, nikterak mu to nevadilo a svůj pomalý krok si držel stále až do lesa, kde jsem ho ztratil z dohledu. Moje procházka lesem byla pro mne uspokojivá, našel jsem spoustu houbiček a šťastně jsem se vrátil domů. Protože tuto trasu chodívám často, mám tam totiž zahrádku v Osadě Lesní, tak jsem toho srnečka před tím nikdy nevídal, nebo jsem si nevšiml, nevím. Od této příhody, kterou jsem popsal, jsem srnečka vídal, dá se říci pravidelně. Vždy jsem se zastavil a hodnou chvíli jsem ho pozoroval, jak se na paloučku pase. Vždy, když jsem ho viděl, tak jsem měl strašnou radost, že jsem mu mohl pomoci, a to ve chvíli, kdy šlo o holý život, bylo mně ho líto už proto, že byl tak mladý a neměl žádné zkušenosti a celý život před sebou. Jsem milovníkem přírody, mám všechno živé rád. Kdybych mohl, tak bych pomohl opět, nečekal jsem že by se měl nějak odměnit, je to tvor a pro mne byla odměna to, že jsem ho mohl vídat častěji, když jsem šel kolem.

Po této události, tak asi tři neděle, jsem se vracel opět ze zahrádky. Směrem k domovu musím přejít přes silnici,  kde sice není takový provoz, ale auta tam jezdí. Vidím na silnici jak tam leží cosi zamuchlaného, když jsem přišel blíže, poznal jsem hned, byl to on, pes který tam mordoval chudáka srnečka. Pes pytlák, který se asi vracel z lovu, nedával si pozor a hupsnul přímo pod jakési motorové vozidlo. Byl mrtev. Psa jsem zatáhl mimu vozovku, aby nebyl na silnici. Druhý den tam již nebyl, kdosi ho uklidil.

Z takovéto příhody je potom člověku vždycky trochu smutno. Zase si ale říkám, proč chodil pytlačit, vždyť měl určitě nějakého páníčka a ten na něho potom marně čekal. Čekal jistě celé dny a vím s určitostí, že se nedočkal.

 


Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.