Starý kostel

Starý kostel

31. 1. 2014

Dojímají mě rozvaliny starého kostela,
kameny od slunce vypálené doběla.
Tudy kráčely dějiny,tudy procházel čas,
přivírám oči,zasním se,vše ožívá zas.

Starý kněz s vlasy šedivými,
ruce pozvedá a žehná lidem.
I já stojím mezi přítomnými,
a vše zavání posvátným klidem.

Dívka s mládencem klečí u oltáře,
závojem nevěsta má zahaleny tváře.
Varhany hrají svatební píseň,
já pociťuji podivnou tíseň.

Má představa však ještě dále letí,
vidím tu klubko hrajících si dětí.
Cítím mužský pot,slyším ržání koní,
a mladou ženu,spící pod jabloní.

Na místě jabloně pak s láskou kostel postavili,
a žili zde mnozí,co kraj tu proslavili.
 
Co asi za věky slyšely stěny kostela,
jen splněná přání bych chtěla slyšet docela.
Ne bolesti,ne nářky,ne smutky,
ale jen lidskou radost či zázračné skutky.

Nerada procitám ze svého snění,
ten čas neúprosný vždy všechno změní.
Tady po předcích zbyly jen ruiny kostela,
s kameny od slunce vypálenými doběla....        

Moje poezie
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.