Ať už Karel Gut působil v jakékoli hokejové roli, vždy se dočkal velkých úspěchů. Jako dlouholetý reprezentační kapitán přispěl ke třem bronzům z mistrovství světa, coby trenér národního týmu se podepsal pod světová zlata z let 1976 a 1977 a ve funkci předsedy svazu si vychutnal další čtyři tituly z MS i olympijské zlato z Nagana. Jako autor řady odborných publikací se Gut rovněž zasloužil o popularizaci hokeje. Člen Síně slávy domácího i světového hokeje zemřel po delší nemoci ve věku 86 let.
Většinu své hráčské kariéry spojil rodák z Uhříněvsi, jenž vytvořil slavnou dvojici s Františkem Tikalem, se Spartou, s níž v roce 1954 vybojoval mistrovský titul. Jako ofenzivní obránce odehrál za reprezentaci 114 utkání a vstřelil 35 branek, startoval na šesti světových šampionátech a třech olympijských hrách. Na MS 1955 byl vyhlášen nejlepším obráncem turnaje.
V polovině 60. let plynule přešel z hráčské do trenérské role a postupně koučoval Spartu, německý Landshut a čs. reprezentaci, kterou v letech 1976 a 1977 dovedl k titulu mistrů světa. "Přechod z hráčské do trenérské role proběhl v mém případě vlastně samovolně. Abych byl přesný, chtěli ho spoluhráči," vzpomínal na svůj přechod na lavičku Gut.
Po spisovatelském intermezzu, kdy se s využitím vlastní hokejové dokumentace podílel na publikacích Zlatá kniha hokeje či Světový hokej, se v 90. letech vrátil zpět k hokejovému dění a v roce 1994 byl zvolen předsedou domácího svazu. Během svého desetiletého působení ve funkci výrazně přispěl k urovnání vztahů, po němž následoval zisk čtyř titulů mistrů světa i senzační olympijský triumf v Naganu. S pozicí šéfa českého hokeje se rozloučil v roce 2004 po MS na domácí půdě.
"Pracoval jsem ve vrcholovém hokeji více než 50 let. Holešovickou halu jsem otevíral ještě oblečený do hráčského dresu a teď končím, odpusťte ten výraz, jako bafuňář v nejmodernější aréně Evropy. Uznejte, co víc si můžu přát?" vyznal se tehdy Gut.
Ani poté však milovaný sport neopustil, podílel se například na publikaci Sto let českého hokeje a jako čestný předseda svazu se pravidelně účastnil jednání výkonného výboru. V roce 2007 dostal za svůj celoživotní přínos českému sportu Čestnou plaketu prezidenta republiky.
