Jarní vzpomínání

Jaro. Bílé, zelené, červené, hnědé, modré, žluté, duhové… Městské parky pomalu ožívají, osychající lavičky a první teplé sluneční paprsky lákají k posezení. Nastává hemžení. Školáci, předškoláci, kluci a holky vyvíjí horečnou činnost. Hledá se doma, hledá se v parku, u vybraného místa stojí hlídky. Vybírají se ti nejzkušenější a jsou pověřeni těžkým úkolem. Vyhloubit důlek! Správně hluboký, správně široký.

Ano, jaro je zpět a s ním i kuličkovaná, cvrnkaná, kuličkové závody. Nalezené hadrové pytlíčky stahované tkaničkou jsou podrobeny kontrole, barevné kuličky spočítané, zásoby doplněné a loňské výhry skleněných duhovek roztříděné podle velikostí. Chvilka pošťuchování, bude se hrát cvrnkaná nebo kuličkovaná s rozhozem, kdo s jakou barvou, zopakovat pravidla a může se začít. Babičky a dědouškové vyhřívající se s rukama v klíně na lavičkách tiše čtou v knize života a neruší je ani halas mládeže. Tatínkové a maminky klidně čtou své noviny a knihy, protože vědí… Vědí, že v této jarní době se nemusí o své děti strachovat. Důlky jako magnety drží děti u sebe.

Ale jen tak dlouho než jaro, to neposedné jaro rozkvete a nabídne nová barevná dobrodružství. Zatím však hliněné kuličky i duhové skleněnky září ve zlatém slunci stejně jako září vzpomínky… na mládí.