Za mříže se ho podařilo dostat teprve ve druhé polovině osmdesátých let. Přitom Němec Klaus Barbie stál v letech 1942 až 1944 v čele jedné ze sekcí Gestapa ve francouzském Lyonu a svým bezohledným postupem vůči účastníkům odboje a židům si vysloužil přezdívku „lyonský řezník“. Na smutně proslulého válečného zločince byla spravedlnost dlouho krátká.
Vynikal horlivostí i brutalitou
V lyonské centrále německé tajné policie zastával Klaus Barbie funkci šéfa oddělení zaměřeného na pronásledování odbojářů, komunistů a židů. Barbie na tomto poli vynikal nejenom svou horlivostí, ale také mimořádnou brutalitou. Podle svědků se osobně účastnil mučení vyslýchaných osob. Byl mezi nimi i Raymond Aubrac, který o Barbiem prohlásil: „Zpětně viděno si někdy dokonce myslím, že mu nešlo ani tak o informace. V zásadě byl sadista, jemuž dělalo dobře, když působil bolest a dokazoval si svou moc.“
Po válce byl Barbie obviněn z podílu na smrti více než čtyř tisíc lidí, včetně legendární postavy francouzského odboje Jeana Moulina. Kromě toho měl na svědomí i masové deportace zhruba sedmi a půl tisíce osob.
Nadšení pro Hitlerovu ideologii
Klaus Barbie se narodil před rovnými 100 lety, 25. října 1913, v porýnském Bad Godesbergu. Po maturitě vstoupil stejně jako řada jeho vrstevníků do nacistické mládežnické organizace Hitlerjugend. Sen o studiu na vysoké škole se Barbiemu rozplynul kvůli finančním problémům rodiny po smrti jeho otce. Chlapec se proto přihlásil na půlroční tábor pro mládež organizovaný polovojenskou Říšskou pracovní službou. Právě tehdy u něj naplno propuklo nadšení pro ideologii kázanou Adolfem Hitlerem.
V polovině 30. let vstoupil Barbie do služeb zpravodajské služby SS, známé jako Sicherheitsdienst, a absolvoval několik kurzů pro vedoucí pracovníky tajných složek bezpečnostního aparátu. Po vypuknutí druhé světové války byl odvelen do okupovaného Nizozemska, kde se zapojil do represálií proti místním komunistům, zednářům a židům.
Hotel Terminus, peklo na zemi
V roce 1942 byl Barbie vyslán do středofrancouzského Lyonu, aby tam zúročil své zkušenosti v tažení proti odbojovému hnutí. Sídlo lyonského Gestapa, hotel Terminus, se jeho přičiněním stalo doslova peklem na zemi. Běžnými výslechovými metodami zde bylo bití do bezvědomí, používání elektrických šoků, stahování kůže nebo zapichování rozžhavených jehel pod nehty.
Kromě odbojářů měl Barbie spadeno rovněž na místní Židy. Smutně proslul zejména likvidací sirotčince ve vesnici Izieu, jehož 44 židovských chovanců bez mrknutí oka poslal do koncentračního tábora.
Po válce se stal tajným agentem
V roce 1944 se Klaus Barbie vrátil do Německa, kde se dožil konce války. O dva roky později byl ve Francii za svá zvěrstva odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti (podruhé se tak stalo v roce 1952).
Oprátce se Barbie vyhnul díky tomu, že jej mezi tím naverbovala britská a později americká tajná služba. Ta mu počátkem 50. let pomohla s útěkem do Bolívie. I v jihoamerickém exilu Barbie několik let působil jako agent západoněmecké rozvědky. Alespoň to počátkem roku 2011 napsal německý magazín Der Spiegel s odvoláním na dokumenty nalezené ve Spolkovém archivu v Koblenzi.
Nikdy nepřiznal svou vinu
V Jižní Americe žil Barbie pod jménem Klaus Altmann. Pravou identitu tohoto obchodníka a důvěrníka bolivijských státních špiček odhalili až začátkem 70. let lovci nacistických zločinců, manželé Beate a Serge Klarsfeldovi. Další desetiletí pak trvalo, než se jihoamerická země uvolila nacistického zločince vydat do Francie k trestnímu stíhání.
Ostře sledovaný soudní proces s Barbiem začal ve Francii roce 1987. „Lyonský řezník“ byl shledán vinným a odsouzen na doživotí. „Nemám co říct,“ prohlásil tváří v tvář obvinění ze stovek brutálních zločinů.
Klaus Barbie zemřel 25. září 1991 ve věku 77 let v lyonské vězeňské nemocnici. Skonal na rakovinu, aniž by kdy přiznal vinu nebo projevil alespoň náznak lítosti nad svými činy.
