Moje dovolená po sezoně:
Lázně v Maďarsku (1.díl)

Moje dovolená po sezoně:
Lázně v Maďarsku (1.díl)

11. 10. 2013

Tak jsem konečně doma – zaplať pánbůh. Tohle jsem si řekla po návratu ze šestidenního zájezdu do Maďarska k Balatonu do termálních lázní. Bylo to v půli září a byla to vlastně úžasná dovolená. To jen já jsem divná a teprve když jsem si to v hlavě zopakovala a prošla, vydala bych se tam znovu.

Začalo to úterním ránem. Vstávala jsem v půl čtvrté, jindy na pořádné probuzení potřebuju alespoň hodinu, dnes jsem to musela zkrátit. Za tři čtvrtě hodiny pro mě přijel syn, ještě jsme jeli pro další dvě „babky", mé spolucestovatelky. Dohromady je nám dvěstědvacetpět let. Majka je moje sestřenice a Věra kamarádka a takhle ve třech jedeme poprvé. Jsme dovezeny na místo srazu, syn zamával a odjel. Zatím je tu jen pár lidí, ale za chvilku přijel autobus a začal „šrumec“. Paní průvodkyně si nás odškrtala, pan řidič uložil kufry, postupně se usazujeme a v půl šesté vyrážíme, ještě je tma. Je nás asi tak čtyřicet, většinou ženy, jen čtyři manželské dvojice.

Cesta probíhá docela v pohodě, příjemná paní průvodkyně Soňa nás seznamuje s programem, rozdává mapky prvního města, kde budeme stavět. Nevyslovitelné jméno přeložila na Stoliční bílé město. Dozvídáme se pár zajímavostí o historii, památkách a také o tureckých lázních, které dnes navštívíme. Během těch šesti dní byly celkem patery, každé v jiném městečku a jedny hezčí než druhé. Některé jen kryté, jiné kombinované s venkovními bazény a některé také léčivé. Lehce po poledni jsme na místě, procházíme půvabnou pěší zónou, máme i chvilku volna na procházku, na zmrzlinu a pokoukání. A jde se do lázní. Lázně jsou malé, krásné, starobylé i moderní. A hlavně útulné. Byla jsem už v několika termálních lázních na Slovensku, ale tady je to něco úplně jiného. Šatny mají dřevěné obložení, zdobené vyřezávanými tureckými motivy, to samé i na dlaždicích kolem bazénů. Bazénů je pět, malé i větší, tři sauny s různou teplotou, solná jeskyně, místnost s aromaterapií a všude lehátka pro odpočinek. Po třech hodinách úžasné relaxace jsme znovu v autobuse a konečně míříme k našemu hotelu. Dojeli jsme kolem půl osmé a honem na večeři, zavazadla necháváme v autobuse.

Hala a recepce hotelu vypadají velice pěkně, ale za chvilku poznáváme, že už je po sezóně. Veliké prostory zejí prázdnotou, dokonce v jednom rohu dlouhé chodby na hromadě stolky a křesílka dosti nedbale zakryté. Jídelnu máme v části herny, stoly těsně u sebe, takže sezení trochu nepohodlné. Ale bufetové stoly jsou plné jídla, můžeme si vybrat z několika druhů. Myslím, že s večeří jsou všichni spokojení a pak honem k autobusu pro kufry a konečně dostáváme klíče od pokojů.

Zatím končím – pokračování najdete zde.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Je to moc poutavé vyprávění. A já jsem, Olinko, taky tak trochu podobně "divná". Odněkud odjíždím, říkám si, no, jednou tady to snad stačilo, přijedu domů a za pár dní si říkám, že bych se tam ráda podívala znovu. Vlastně to ve mně všechno doznívá a tříbí se až dodatečně.
Jana Šenbergerová
Olinko, věděla jsem, že mě tvé vyprávění nezklame. Podobnou prázdnotu jsem zažila po infarktu v lázních Teplice nad Bečvou, když jsem se tam octla před Vánocemi. Tehdy mi to vyhovovalo, držela jsem smutek.
Jaroslava Handlová
Oli, jen si o tom číst, představuje hezký relax i pro mě a určitě i další čtenáře. Těším se na další díl. Zatím půjdu doma aspoň do vany (i když to je jen slabá náhražka).
Jitka Chodorová
Velmi poutavé vyprávění,Olinko,a těším se na pokračování,protože tuším,že to bude zase moc pěkné.