Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka či Červená Karkulka - to je jen krátký výčet ze světově proslulých pohádek z dílny německých bratří Grimmů. Zatímco mladší z bratrů, německý jazykovědec a spisovatel Wilhelm Carl Grimm, byl zaměřen spíše na literární bádání a pohádky sbíral a upravoval, o rok starší Jacob, který zemřel před 150 lety, 20. září 1863, byl také významným vědcem a více se soustředil na lingvistická studia. Jejich pohádkový styl plný strašidelných příběhů, fantazií i drsné autenticity musel být v minulosti s ohledem na malé čtenáře často upravován.
Bratři Grimmové, kteří světové proslulosti dosáhli právě shromážděním množství pohádek, pověstí, přísloví a písní, byli ovlivněni německým romantismem. Spojovala je láska k mytologii, folklóru a fantaziím. V lidových pohádkách a pověstech spatřovali pozůstatky starých germánských mýtů a jejich sbírka obsahovala úctyhodných 239 příběhů.
Jazykověda i politika
Jacob Grimm se narodil 4. ledna 1785 v německém Hanau. Měl osm sourozenců, z nichž tři zemřeli krátce po porodu. Kromě jeho bratra Wilhelma se dokázal významněji prosadit také jejich mladší bratr Ludwig Emil, který se stal malířem. Jacob vystudoval práva na univerzitě v Marburgu. Zde navázal blízký kontakt s profesorem Friedrichem Carlem von Savignym, který mu zpřístupnil svoji knihovnu a seznámil ho zejména s díly světových romantiků. Wilhelm s Jacobem se v té době stali členy takzvaného Heidelberského kruhu, který se zabýval německou lidovou poezií. Jacob se zajímal také o politiku, byl krátce členem Národního shromáždění ve Frankfurtu a jeho postoje byly silně nacionalistické. Miloval svůj lid a jeho velkým přáním bylo sjednocení Německa.
Pohádky a pověsti začali bratři údajně sbírat na popud svých přátel Achima von Arnima a Clemense Brentana, kteří v letech 1805 až 1808 vydali soubor německé lidové poezie Chlapcův kouzelný roh. První společnou sbírku lidových pohádek vydali bratři před Vánoci v roce 1812 pod názvem Pohádky bratří Grimmů. Ještě předtím ale stihl Jacob napsat knihu o staroněmeckém mistrovském zpěvu (Altdeutschen Meistersang) a Wilhelm byl autorem sbírky Dánské rytířské písně, balady a pohádky, která vyšla v roce 1811.
Jeníček upekl Ježibabu
Díky Grimmům si děti mohly poprvé přečíst pohádky o Sněhurce nebo Šípkové Růžence, ale nebylo to pro ně zrovna klidné čtení na dobrou noc. Mnohé z pohádek totiž musely být pro svoji krutou odplatu zla a hrůzostrašnost později upravovány. Například ve Sněhurce byl změněn konec celého příběhu, v původní verzi totiž měla zlá královna tančit v rozžhavených botách až k smrti. V Jeníčkovi a Mařence zase byla čarodějnice zaživa upečena v peci. "Bratři Grimmové se s tím nemazlí, ti to prostě servírují natvrdo, včetně krve, nejrůznějších vražd a křivd, které se v těch pohádkách stanou a nikdy se nenapraví," řekl zpěvák, herec a moderátor Marek Eben, který společně se svými bratry Kryštofem a Davidem natočil v roce 2006 hudební doprovod ke čtyřem pohádkám z dílny německých bratří. Grimmové stáli u zrodu masové obliby příběhů o vítězství dobra nad zlem a podařilo se jim inspirovat svými pohádkami mnohé evropské vzdělance, v Čechách hlavně Karla Jaromíra Erbena.
Jacob Grimm byl ovšem také významným vědcem, je pokládán za zakladatele germanistiky, ale zabýval se jazyky i národopisem jiných národů. V roce 1819 vydal dílo nazvané Německá gramatika a o tři roky později ho doplnil druhým vydáním, které se kromě skloňování a tvoření slov zabývá také souhláskovými změnami ve výslovnosti. Takzvaný Grimmův zákon je považován za jeden z nejvýznamnějších fonetických změn v historické lingvistice.
Společnou prací bratří je také Německý slovník, který vydávali od roku 1854; dokončen byl ale až v roce 1961 a se svými dvaatřiceti svazky patří k nejrozsáhlejším slovníkům na světě. Wilhelm zemřel 16. prosince 1859 v Berlíně, Jacob podlehl mrtvici tamtéž o čtyři roky později. Rok před smrtí byl zvolen čestným členem Muzea království českého.
