Nepočítám

Nepočítám

10. 7. 2013

Už dávno křížky nepočítám,
jen chvíle milé sčítám,
těch ostatních si nevšímám.
Vždyť kolik ještě času mám?
Na úsměv pro ty,
kteří kolem chodí,
na chutě na dobroty,
na šumění stromů,
zurčení vody,
na mraky nad hlavou,
pro botu toulavou,
na myšlenky, co v hlavě se mi rodí,
pro všechny lidi, které mám ráda,
na lásku k milému
a na přátelství kamaráda...
Kolik dechu a vzdechů v zásobě mám?
Nepočítám, jen svému srdci naslouchám
a žiju, žiju, žiju.
Zatím...
Až všechny dluhy životu splatím,
jak pára nad hrncem se ztratím.
A nebojím se,
vím, že se zase jednou vrátím...

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Pěkně to máš Jano v hlavě srovnané a pěkně to umíš podat,jen dál srdci svému naslouchej a žij,žij,žij...
Zuzana Pivcová
Je v tom optimismus i to "zatím", které dává tomu optimismu pečeť dočasnosti. Ale tak je to celý život. Máš myšlenkově krásně široký záběr, čeho všeho se ten vyměřený čas ještě týká. Děkuji.
Jiří Libánský
Zajímavá směsice smutné nostalgie i radosti ze života. Tak jak to člověk cítí, jaký život je. A jako bonus k tomu, má to čtenář v poetickém balíčku