Příchod věrozvěstů byl krokem
ke vzdělání celé střední Evropy

Příchod věrozvěstů byl krokem
ke vzdělání celé střední Evropy

4. 7. 2013

Svatí Cyril a Metoděj "získali si nesmrtelné zásluhy o národy slovanské a zejména o Čechoslovany", píše Ottův slovník naučný z roku 1892 s tím, že "dokonali pokřeštění jejich, vyjednali jim samostatné zřízení církevní a slovanskou liturgii, posílili politickou váhu a učinili říši Velkomoravskou kolébkou písemnictví slovanského". Byzantští učenci ze Soluně Konstantin (Cyril) a Metoděj zahájili svůj misijní pobyt na Moravě před 1150 lety, na jaře roku 863. Den oslav jejich příchodu stanovil už papež Pius IX. na 5. července.

Budoucí slovanské věrozvěsty pozval na Moravu kníže Rostislav. Ten dokázal Velkomoravskou říši politicky osamostatnit od východofrancké říše, která si na toto území činila nárok. V té době již křesťanská Morava však byla církevně podřízena pasovské diecézi. Frankové posilovali svůj vliv v oblasti vysíláním křesťanských kněží. K plné samostatnosti tak Rostislav nezbytně potřeboval moravského biskupa či ještě lépe arcibiskupa.

Obrátil se proto se žádostí na papeže, ale v Římě neuspěl. Papež Mikuláš I. totiž vedl spor se západofranckou říší a potřeboval podporu východofranckého panovníka. Rostislav poté poslal svoji žádost do druhého tehdejšího centra křesťanství – Konstantinopole – k císaři Michaelovi III. a patriarchovi Fotiovi, duchovní hlavě východních křesťanů. Michael III. kupodivu žádost vyslyšel, byť Morava a Panonie (oblast zasahující do dnešního Maďarska, Slovenska a Rakouska) patřily do sféry vlivu Říma. Údajně i proto, že papež byl ve sporu i s ním a patriarchou.

Rostislavův plán však nevyšel zcela. Nezískal biskupa, ze soluňských bratrů měl pouze jeden kněžské svěcení. Misi však přijal a plně podporoval.

Slovanský jazyk jako čtvrtý

Oba učenci hovořili slovanským jazykem (v té době si byly všechny slovanské jazyky velmi blízké) a záhy vychovali žáky, kteří se stali základem pro vznik nezávislé moravské diecéze. Konstantin také sestavil slovanské písmo, takzvanou hlaholici, která se později rozšířila i do jiných slovanských zemí. Do ní pak bratři překládali náboženské i jiné texty, například téměř celý Nový zákon, žalmy a misál, životopisy církevních otců, sbírku církevních předpisů i světských zákonů (Nomokánon) a sepsali obdobu občanského i trestního zákoníku (Zákon sudnyj ljudem).

V roce 867 bratři misi ukončili a odešli do Říma, kde chtěli nechat vysvětit na kněze své moravské žáky. Papež Hadrián II., který byl údajně bavorskými biskupy vyzýván k odsouzení mise, jejich činnost překvapivě schválil a souhlasil i s bohoslužbami ve slovanském jazyce, který se tak zařadil k trojici doposud pro bohoslužbu možných jazyků – latině, řečtině a hebrejštině. Tento diplomatický úspěch bývá někdy označován za definitivní krok k zařazení českých zemí do západní Evropy, tedy sféry papežské moci. Pozdější rozchod západního a východního křesťanství (v roce 1054) v podstatě předurčil budoucí uspořádání v Evropě a její náboženské, politické a kulturní rozdělení ve směru západ – východ.

Smrt Konstantina (Cyrila)

Konstantin v Římě onemocněl, uchýlil se do kláštera, kde přijal jméno Kyrillos (Cyril) a v roce 869 zemřel. Metoděj se vrátil do Panonie, byl jmenován arcibiskupem v Sirmiu (dnešní Sremská Mitrovica v Srbsku) a papežským legátem pro slovanské země. Papežovo rozhodnutí bylo zřejmě součástí složitých diplomatických her, neboť Sirmiu drželi Bulhaři a papež se o ni navíc přel s Byzancí. O Metodějův návrat také nežádal Rostislav, ale syn Moravany vyhnaného nitranského knížete Pribiny Kocel, který vládl Blatenskému knížectví mezi Dunajem a Drávou.

Rostislav v té době bojoval se synovcem Svatoplukem o moc v říši. Svatopluk nakonec Rostislava zajal a předal východofranckému králi Ludvíkovi Němcovi, který jej dal oslepit a doživotně držet v klášteře. Svatopluka však Ludvík také uvěznil a na Moravu poslal regenty. Vypuklo povstání, které nakonec vyústilo v porážku Franků a Svatoplukův návrat.

Mocenské spory mocných

Na mocenské boje doplatil i Metoděj, který byl v roce 871 také zajat a salcburským a bavorskými biskupy odsouzen do žaláře, ze kterého byl propuštěn až za dva roky na papežův příkaz. Poté pokračoval v misijní práci na Moravě, která za Svatoplukova panování vojensky expandovala, především na úkor okolních pohanských slovanských knížectví, včetně Čech. Metoděj toto šíření křesťanství podporoval.

Ve Svatoplukově říši sílil spor mezi slovanskými a latinskými knězi. Panovník se proto obrátil na papeže Jana VIII., který v roce 880 uznal slovanské písemnictví a liturgii. Metoděj se stal moravským arcibiskupem, získal dva biskupy, což znamenalo faktické vytvoření moravské církevní provincie. Podnikl také cestu do Konstantinopole, kde císař i patriarcha schválili jeho misijní činnost a povolili šíření křesťanství ve slovanském jazyce i mezi Slovany v Byzantské říši.

Těsně před smrtí 6. dubna 885 jmenoval svým nástupcem svého žáka Gorazda. Cyrilometodějské dílo však mělo mocné odpůrce a na Moravě své zakladatele dlouho nepřežilo. Slovanské bohoslužby papež Štěpán V. zakázal. Metodějovi žáci museli uprchnout, azyl jim poskytli jižní Slované (působili na území dnešního Chorvatska, Srbska a Bulharska). Centrum moci se z Moravy přesunulo do Čech, kde se slovanské bohoslužby ještě nějaký čas udržely v Sázavském klášteře.

svatí
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.