Zmíním se o příběhu pana Zdeňka Mastníka, přítele z Koryčan a ze studií mé již nežijící maminky. Po celá léta jeho pobytu v Londýně s ním udržovala písemný styk a podílela se také na udržování hrobu jeho rodičů na hřbitově v Koryčanech.
Pan Zdeněk Mastník se narodil v červenci v roce 1920 v Miloticích v učitelské rodině, která se krátce potom přestěhovala do Koryčan. Vystudoval reálné gymnázium v Kyjově a poté Obchodní akademii. Po válce začal pracovat pro Mezinárodní svaz studentstva. V létě 1947 se zmínil v Paříži před zahraničními delegáty o obdrženém dopise slovenských matek, které si stěžovaly na deportaci svých synů do SSSR. Po návratu do Československa byl posléze přáteli varován, že mu doma může kvůli tomu hrozit nebezpečí. Tehdy mu pomohl sekretář Jana Masaryka Antonín Sum a v prosinci 1947 Zdeněk Mastník odcestoval do Londýna a zpět se již nevrátil.
V českém klubu se seznámil s lidmi z BBC a začal tam pracovat externě ve sportovním vysílání. Po únoru 1948 začal pracovat pro americkou tiskovou kancelář Foreign News Service Press, předchůdkyni rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V té době jezdil také jako reportér po uprchlických táborech Německa a Rakouska a dělal rozhovory s příchozími emigranty.
V Londýně založil organizaci Czechoslovak Student Information Service, která hledala v uprchlických táborech v Evropě doporučení pro studijní stipendia.V roce 1952 získal v konkurzu trvalé místo v BBC. Dostal se do podvědomí širší veřejnosti s pořadem "Volá Londýn – pořad Týden v Británii pro Vás připravil Pavel Holan." Vysílal pod tímto pseudonymem, aby neuškodil rodičům v Československu. Otce už nikdy neviděl a nemohl mu ani přijet na pohřeb. Matku za ním poprvé pustili až v roce 1964. V BBC se stal vedoucím české sekce v roce 1969 a byl jím až do roku 1979.
Není až tak obecně známo, že existoval tajný Marshallův plán západního světa pro intelektuály (The West’s Secret Marshall Plan for the Mind), a zakládání Rakouských knihoven v Evropě. Jejich duchovním otcem byl Wolfgang Kraus. Podílel se na založení Rakouské společnosti pro literaturu ve Vídni, jež fungovala nejen pro poválečnou rakouskou literaturu, ale i pro autory ze zahraničí a pro germanisty a literární vědce. Z Československa hostila tato společnost mimo jiné Jiřího Koláře, Otu Filipa, Josefa Nesvadbu či Josefa Škvoreckého. V roce 1964 zde zahájil svůj literární start na Západě i Václav Havel. Po roce 1968 se Společnost starala také o posrpnové české exulanty.
Z české strany se na tajném Marshallově plánu podílel Zdeněk Mastník a pravděpodobně také Pavel Tigrid. Tajný Marshallův plán probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení, kdy jen špičky pyramidy věděly, co se vlastně děje. Československá kontrarozvědka jeho identitu přitom nikdy nerozkryla.
V neděli 11.11. 2001 na ČT2 v pořadu "Ještě jsem tady", kde Tereza Brdečková hovořila s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou, jako host o tom hovořil sám pan Zdeněk Mastník. Jeho jméno v Česku nepatří mezi příliš známé. Existovala ještě jeho další aktivita, která by se dala nazvat také tajnou. Po celá léta posílal přes železnou oponu knihy a časopisy s protikomunistickým obsahem. To je však veřejně známo až dnes. V exilu byl kromě své novinářské činnosti známý jako obchodník s knihami pro krajany. Měl své malé knihkupectví a zprostředkovával prodej disidentských knih vydávaných v zahraničí mezi Čechy a Slováky žijícími v Británii.
Po roce 1990 knihy, které zbyly, věnoval Národní knihovně, Památníku národního písemnictví a knihovně Libri Prohibiti. Celou dobu nikdo netušil, že jeho obchod s knihami sahá až za železnou oponu.
Tuto stránku života pana Zdeňka Mastníka veřejnosti po jeho smrti odhalil publicista Karel Pacner. Potvrzuje, že Zdeněk Mastník byl vzácný člověk, s jakým se nikdy jindy nesetkal. Formuluje to takto: "On byl proslulý tím, že pomáhal kdekomu. Byl to člověk, který se nabízel celým svým srdcem."
V roce 1998 mu byla udělena prezidentem republiky Medaile za zásluhy II.stupně. Pan Zdeněk Mastník zemřel v dubnu 2008 ve věku nedožitých 88 let. Urna je uložena na hrobě jeho rodičů v Koryčanech.
