Voda

Voda

3. 6. 2013

Jako H2O nevinně se tváří,
skrývá však přesto mnoho tváří.
Když pramínkem ze skal tryská,
nechybí ji prudkost, jiskra.
Když přes kameny bystřinou se vody ženou,
jsou vyfintěné bílou pěnou.
V rybníku pak na hladině
pableskuje v slunci líně.
Člověka snadno unese,
když plave, ke dnu neklesne.
Když do ní hodíš kámen,
tak klesne ke dnu a je s ním ámen.
V potocích, řekách s rybami si hraje,
na jaře zaplavuje okolní kraje.

V sněhových vločkách krajkoví je krása,
kdo spatří je zblízka, jásá.
Jak bílá peříčka snáší se na krajinu,
když dopadne, promění se na peřinu.
A jindy s bílými muškami si vítr hraje
a když ho těšit přestanou, rozfouká je.

Nikdo ji nespoutá tak, jako přehrada,
za dlouhých dešťů v ní přebývá nerada
a v slunečním žáru
přemění se v páru.
Ani pobyt v hrnci,
nepřirost jí k srdci.
Nerada je spoutaná,
v pohybu je nejraději.
Nejvíce je pokořená,
když je v ledu uvězněná,
celá ztuhne v beznaději,
ty tam jsou pak vlnky její.
Když však zjara roztává,
velkou sílu v sobě má.
Když se slunce rosou sytí,
jako démanty se třpytí.
A když z oka slza skane,
vzpomene na moře slané.
Dychtivě se k nebi vznese,
k zemi z mraků déšť ji snese.
Neustane v stálém běhu.
Je součástí koloběhu...

 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Je to zvláštní, nenapadlo by mě vybavit si tolik podob vody, vlastně by mi bez hlubšího přemýšlení ani v některých případech nedošlo, že je to také voda. Máš široký "záběr".
Jitka Chodorová
Hezky jsi to Jani napsala,taky vodu miluji ve všech podobách,ale ta "velká voda",co dnes ohrožuje spoustu lidí,o tu tady nikdo nestojí,jenže voda je živel,který se nikoho neptá,tak budeme doufat,že škody budou co možná nejmenší.