Ke svým pětasedmdesátinám, které proslulý režisér Juraj Jakubisko slaví 30. dubna, si nadělí knihu. Koncem května představí v pražském Obecním domě autobiografii Živé stříbro, v níž zachytil prvních 33 let svého života. Tou dobou už bude mít za sebou další výročí – rok života se srdcem, které mu v pražském IKEM loni transplantoval profesor Jan Pirk. A aby toho nebylo málo, dárkem od jeho manželky Deany Horváthové bude velkofilm Slovanská odysea, jehož natáčení začne na jaře příštího roku.
„Projekt s rozpočtem 38 milionů eur (984 milionů korun) je zajištěn. Vznikne v koprodukci Česka, Slovenska, Francie, Ruska, Ukrajiny, Norska a především USA,“ řekla producentka Horváthová. Film bude mít mezinárodní obsazení a točit se bude v angličtině. Do kin přijde v roce 2015 či 2016.
Podle Jakubiska bude snímek putováním po pramínku slovanství. „Příběh se odehrává po roce 900 a dotýká se zániku Velké Moravy. Je to období, kdy Češi byli pohani, zaznamenávám příchod Cyrila a Metoděje a s nimi i křesťanství. Týká se to slovanské pospolitosti a vzniku vzorového státu Slovanů,“ říká režisér. Při psaní scénáře prošel spoustu historických pramenů, využil připomínek odborníků a řešil řadu problémů.
Ženy nesmějí chybět
„Například historie se dotýká prakticky jen mužů, o ženách se nepsalo. Ale jaký by to byl film bez žen,“ podotýká. Nalezl spoustu nejasných otázek a událostí, k nimž chybí záznamy. Přechod ke křesťanství byl krvavý, protože pohani neznali nebe, peklo ani očistec. „Najednou se museli řídit desaterem a dodržovat určité zásady. Mnohoženství bylo zakázáno a proti tomu se bouřili.“ Už to je podle něj krásný motiv k dramatizaci příběhu. Jeho ozvláštněním bude, že spojí tři časové linie: současnost s minulostí a budoucností.
„Příběh je daný, bude silný a nosný. Chci ho vyprávět tak, aby mladá generace pochopila určité věci, abych vzbudil zájem o historii,“ uvádí režisér. Scénář doplňuje a obohacuje o nové motivy. Například francouzským koproducentům řekl, že tam nejsou Frankové vylíčeni pozitivně. „Byla o nás natočena spousta filmů, v nichž jsme dostali na frak. Ale byli jsme tam,“ reagovali prý na to. To je Jakubiskovi sympatické – snaha, aby se ten který národ dostal do historických souvislostí.
Podceňovaní Slované
„Platí to i o Slovanech, kteří svého času 'okupovali' téměř polovinu Evropy a mluvili stejnou řečí. Přitom historické knihy vycházející na Západě toto období přecházejí, jakoby neexistovalo,“ míní Jakubisko. Chce dostat do historického povědomí společné kořeny Slovanstva. Zčásti se inspiroval Muchovou Slovanskou epopejí, i když málokdo podle něj dnes ví, co to slovo znamená. Proto změnil název filmu na Slovanská odysea.
Podle Deany Horváthové mají slovanské národy při spolupráci na tomto projektu prokázat, že vždy byly součástí utváření dějin křesťanské Evropy, že ji budovaly a kultivovaly stejným dílem s ostatními.
Před pěti lety měl premiéru poslední Jakubiskův snímek Bathory, který se s rozpočtem zhruba 328 milionů korun zařadil k nejnákladnějším filmům ve střední Evropě. V kinech ho zhlédlo 912 tisíc diváků.
