Moje vzpomínky a naděje

Moje vzpomínky a naděje

8. 4. 2013

Při listování deníkem jsem v prosinci 2010 našla tento zápis.

Letos jsem se už lecčeho vzdala. Zemřela devadesátiletá paní, moudrá žena, která byla léta mému srdci blízká, vzápětí jsem utrpěla nepříjemný úraz, který mě na dlouhé měsíce vyřadil z normálního života, sklamala mě kamarádka, která mou nepřítomnost neunesla, a nakonec jsem pohřbila naděje na jakýkoliv vztah s nějakým mužem.

Přesto věřím, že to nahradím tím nejlepším, co je možné. A možná také zůstanu s prázdnýma rukama, což je ideální stav k objímání bez překážek.

Těším se ...

A ukázalo se, že mé naděje nebyly marné. Našla jsem spoustu spřízněných duší, následky úrazu se podařilo maximálně minimalizovat, s kamarádkou jsme nastolily mír, našla jsem muže, se kterým stojí za to žít, a budu trojnásobnou babičkou.

Jsem šťastný člověk.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
NADĚJE slovo které patří i do mého slovníku .Přeji vám aby spřízněných duší bylo co nejvíc .
Zuzana Pivcová
Prázdné ruce jako ideální stav k objímání bez překážek, to se mi moc líbí. A víru jsem neztratila nikdy i přes řadu zdánlivých zklamání.