O bezpodmínečném dávání

O bezpodmínečném dávání

4. 4. 2013

Když jsem si přečetla báseň Dávat a brát od Jitky Chodorové, vzpomněla jsem si, že jsem na toto téma už dříve něco napsala. Zapátrala jsem ve svých blocích a tady to je. Byla to zřejmě reakce na "přiměřené dávání" v nějaké diskuzi.

Dávat přiměřeně znamená kalkulovat. To s bezpodmínečností nejde dohromady. Když dávám, protože chci dát, neočekávám, že dostanu něco zpět. Přesto dostávám, ale od někoho jiného, komu jsem třeba ještě nikdy nic nedala. Tak to funguje a nedá se to dopředu vypočítat. S radostí dávám, s vděčností přijímám. Nesměňuji - to už je obchod.

Abychom přežili, musíme ve společnosti obchodovat, nebo alespoň směňovat. Za vrcholné považuji sdílení. Taková prvobytně pospolná společnost na mnohem vyšší úrovni vědomí.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Velmi správně. Dát dárek s vědomím, že sama zpětně také něco dostanu, tak vlastně musím, abych pak nebyla zahanbená, natož pak předběžnou kalkulaci, v jaké cenové relaci si asi dáme dárky, to neberu. A totéž platí i pro dárky nehmotné.