Moje emoce

Moje emoce

3. 4. 2013

Jsem silně emocionálně laděný pozorovatel a také uživatel života. Bez emocí to snad ani neumím. Často tím uvádím jiné "pozorovatele“ v omyl.

Umím se vzteknout, smutnit, plakat, trpět, smát se, radovat se, ale nemám potřebu setrvávat v negativních pocitech déle, než je zdrávo. Jsem vděčná za škálu emocí, jimiž jsem obdařena. Díky jim se cítím být člověkem a lépe chápu ostatní lidi.

Nejlíp rozumím tomu, co prožiji na vlastní kůži. A naštěstí ji nemám hroší.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Také jsem velice emotivní a nejsem Beran,ale musím přiznat,že někdy je musím dost krotit,abych je zvládla, ale opravdu není dobré setrvávat v těch negativních zbytečně dlouho,to k ničemu dobrému nevede.S tím,s vámi Jano úplně souhlasím,Díky za nápad.
Jiří Libánský
Silné emoce prožívá každý. Jen někdo si je tak neuvědomuje. Má to tu nevýhodu, že záporné emoce pak nemá pod kontrolou a z kladných se nemůže tak hezky radovat.
Zuzana Pivcová
To beru, jsem také velmi emotivní a své emoce hodně ventiluji, jinak bych se jimi asi zadusila. A nemyslím tím zdaleka jen emoce milostné. Ale myslím, že tahle vlastnost, přímost, je dána Beranům obecně. A ne vždy musí být ostatním příjemná, protože hraničí až se surovostí. Bohužel. Ano, prožití na vlastní kůži je něco zcela jiného než zprostředkovaná, byť sebelepší informace.