Očista

Očista

25. 3. 2013

Ač den je uplakaný
a já mám chmury na duši,
svým vnitřním zrakem vidím
přicházet Venuši.

Je nádherná,
vím, že se mi to nezdá.
Září jak na obloze hvězda
a míří přímo ke mně.

Svým jasem dotkne se mě jemně
a náhle promění se v bílý květ
ten smutně zadumaný svět.

A kapky deště obléknou si bílý šat
a bílým krajkovím vše kolem začnou odívat.
Ty tam jsou všechny moje smutky
i všechny trestuhodné skutky
a začínám se zase usmívat.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Peerová
Moc se mi to líbí...
Nina Šachová
Krásná romantika.
Jiří Libánský
Hezká báseň s jemnou poetikou jak pavučinka. Napsáno zvláštním stylem. Recitační lahůdka.
Jitka Chodorová
Opravdu krásná a srozumitelná.
Zuzana Pivcová
Je to krásná báseň.