Jenže časem se člověk mění. Může zpohodlnět. Myslí si, že to má jisté a nemusí dále na vztahu pracovat. Některé ženy časem přiberou, doma chodí neupravené, v nevhodném oblečení. Mužům naroste pupek, nedbají o sebe a leží na gauči či sedí v hospodě. Nevezmou ženu s dětmi mnohdy ani na výlet. Přitažlivost se vytrácí.
Zaujalo mě soužití mého kamaráda, který je o dvacet let mladší. Hodí se k sobě. Mají podobný hodnotový systém, názory na výchovu dětí a rozumí si. Jenže i společný sex je pro manželství důležitý. Jsou spolu přes dvacet let, ale spěje to nenávratně k rozchodu. Žena hodně přibrala a přestala ho přitahovat. Již tři roky odmítá s ní spát. Na jeho otázku: „Nemůžeš se sebou něco udělat?" dostal od ní odpověď: „Musíš mě mít rád, taková jaká jsem“. Nemusí. Jak mají spolu žít, když jeden k druhému cítí odpor a nemůže se s ním milovat? Je to taková výmluva nebo pohodlnost. Buď mě bude mít rád takovou, jaká jsem nebo to bude někdo jiný. Ano, může být. Jenže je tam háček, protože ona chce právě pouze jeho. Musí si položit otázku - mám ho tak ráda, abych proto něco udělala? Nebo zvítězí neochota? To si musí každý přebrat sám.
Možná, že to došlo daleko. To je právě to, o čem píši. Nad čím jsem se zamyslel. Přece, když někoho mám rád, a chci s ním nadále žít, tak musím proto něco udělat! Místo toho mu žena odpovídá, že nechce. Vzpomněl jsem si na sebe, jak jsem dostal cukrovku. Abych tady na světě ještě pobyl, musel jsem zhubnout. Já si vybral život. Samozřejmě je rozdíl, když nám je čtyřicet nebo šedesát. Tam kila již nehrají takovou roli.
Shodit není nic světoborného. Jen snížit dávky jídla. Jen nechápu proč, když je to v mých silách, se rozejít kvůli lenosti s milovaným člověkem. Jak to dnes u nich vypadá? Našel si milenku. Je mu dnes úplně jedno, jestli ona někoho má. Spěje to samozřejmě k rozchodu. Proč? Vůle je slabší než láska. Nebo naopak. Zvítězila závislost. Na čem? Na jídle. Pořád je to snadnější s tím přestat než s automaty, drogami a alkoholem.
Podle mě než začneme bořit, tak to zkusit si sednout a tvrdě si vyříkat, co mě na vztahu vadí, co jsem ochoten pro zachování pro něj udělat. Stanovit si podmínky a termíny, jak neshody řešit. Samozřejmě pokud to oba neakceptují, tak se v klidu a úctě rozejít.
