Čas od času vzpomínám na krutou zimu v roce 2006, která zkomplikovala manželův návrat ze služební cesty. Tři dny měli všichni jeho blízcí velké obavy, jak a kdy se navrátí domů. Tentokrát nemusím psát slohovku, budu jen opisovat poznámky z mého diáře.
22. ledna – v 1.00 hodinu odjezd Vladimíra s podnikovým řidičem na letiště do Vídně. V průběhu dne přicházely zprávy z Vídně, Milána, Bizerte/Tunisko/. V Rožnově velká změna počasí, postupně se ochlazovalo z + 3°C na -18,8°C.
23. ledna – ráno - 20,5°C a silný vítr.
24. ledna – krutý mráz -22,2°C, na některých místech v Rožnově i – 29°C.
25. ledna – konečně teplo, ráno -15,9°C.
26. ledna – letadlo z Tuniska přistálo v Miláně až na třetí pokus. Itálie je pod ledem a sněhem, doprava zkolabovala. Noc stráví Vladimír v letištní hale.
27. ledna – letecká doprava přerušena. V odpoledních hodinách přesun na vlakové nádraží, kde strávil Vladimír další noc.
28. ledna – v 6.00 hodin zoufalý telefonát z Milána. Vladimír je bez zavazadla, dokladů a peněz, má téměř vybitý mobil. Do Vídně s přestupem v Benátkách pojede bez jízdenky. Domluveno, že pošle zprávu, až vyjede z Benátek a my (strýc Toník a já) zvolíme hodinu odjezdu do Vídně. V 21.44 hodin Vladimír vystupuje z vlaku, vypadá jako bezdomovec, ale šťastný, že dvoudenní utrpení skončilo.
29. ledna – v 1.50 hodin příjezd domů, rozesílání SMS-zpráv a rychle do postele. Vladimír se probudil před obědem a já se konečně dověděla, co se na vlakovém nádraží v Miláně přihodilo. Během čekání se seznámil se skupinou lidí, kteří cestovali do Vídně. Na nádražní vozík odložili zavazadla a čas si krátili povídáním. Vladimír si odskočil na toaletu a když se vrátil, nenašel nové kamarády ani své zavazadlo s kabátem. Ztrátu nahlásil policii, která mu vydala potvrzení.
30.ledna – dopoledne nákup kabátu, riflí a košil. V 11.30 hodin obdržel Vladimír zprávu, že jeho zavazadlo je ve Vídni a jak se tam dostalo. V době, kdy byl na toaletě, byl ohlášen odjezd vlaku do Benátek. Noví kamarádi předpokládali, že hlášení slyší a přijde za nimi do vlaku.
6. února – Vladimír obdržel své zavazadlo a „dobrodružství“ bylo definitivně skončeno.
