Dostala jsem "chytré" hodinky. Dcery asi usoudily, že pro ně nastal čas, dokud nezblbnu docela. Nejdřív jsem je položila do bezpečné vzdálenosti a pozorovala je. Obcházela jsem je a sbírala odvahu. Jelikož nesnáším čtení návodů, říkala jsem si, že to snad ještě zvládnu stylem pokus-omyl.
Protože jsem člověk kreativní, první, co se mi povedlo, bylo nastavení krásného obrázku mého měsíčního znamení na ciferník. To mne teda povzbudilo.
Když na mne ovšem hodinky promluvily náhle z poličky, vyděsila jsem se k smrti. To jen dcera volala, proč jí nezvedám telefon a jak mi to jde s hodinkami.
Hodinky mi měří mou denní aktivitu, čili např. kolik jsem učinila kroků, kolik spálila kalorií a tak podobně. Asi to už mnozí z vás znají. Stanovují přímo, kolik mám udělat za den kroků, abych splnila limit. Postěžovala jsem si sestře, co na mne mé vlastní děti ušily. Pravila, ať obíhám kolem stolu, když se mi nechce ven... no copak jsem pes, abych se tu sama honila kolem stolu?
A tak mi nezbývá než opravdu vylézt ven a chodit. Nakonec kroky nabývají rychlým tempem - nevěřili byste, co se toho naběhá jen doma a nejenom kolem stolu! :-))