Každý ví, že sebereflexe je poměrně jednoduchá, ale na druhou stranu taky nesmírně složitá věc. Každý jí není schopen. Ono to i Ivánkovi z Mrazíka dost dlouho trvalo, než to dokázal a přestal si o sobě myslet, že "se musí pochválit, protože nevypadá věru zle a je zkrátka chlapec, jak má být." Člověk by si opravdu měl občas ujasnit, proč se vlastně chová tak, jak se chová a proč třeba nevolí cesty nebo způsoby jiné, ať už jednodušší nebo třeba složitější...
Poslední den roku mívám spoustu času na přemýšlení. O tom co bylo, co bude a co asi nebude. Manžel odchází spát brzo a já sedím a hlavou mi běží myšlenky, různé a nejrůznější. Třeba o tom, jak si celý život komplikuju tím, že nedokážu na svého muže používat tu správnou "ženskou taktiku," kterou vidím v mnohých vztazích v okolí. Obzvláště ty dnešní "zlatokopky" to ovládají dokonale a vždycky jim to zas a znovu v dalších a dalších vztazích zafunguje. Na chvíli...
Já jsem si toho svého kdysi vybrala i proto, že jsem usoudila, že mimo to, že je to chlapec milý, pohledný, citlivý a miluje mě, tak je to taky člověk inteligentní a jako takovému mu přece nebudu pochlebovat a velebit ho za každou maličkost jen proto, že na to muži slyší a jsou proto ochotni pro ženu udělat cokoli. To bych si ho přece nemohla vážit, kdybych na něj tyhle finty užívala! Oba jsme dospělí, svéprávní a taky rovnoprávní lidé a jako takoví bychom snad spolu měli jednat na rovinu a ne se snižovat k nějaké manipulaci.
Když jsem to kdysi viděla poprvé u kolegy v práci, chytrého a moc hodného kluka, nechápala jsem to. Ta jeho si s ním dělala vážně, co chtěla a on tancoval, jak ona pískala. Ovšem, když jí ostatní kolegyně pomlouvaly a Bedřichovi se smály, že je "pod pantoflem", zastávala jsem se ho a říkala jsem jim, že to je jenom a jenom jejich věc a když jim to tak vyhovuje, nic nám do toho není. A že to, jak ho má jeho žena "zmáknutého" jí můžeme v podstatě jenom závidět, protože takhle to ani já, ani žádná z nich s chlapem nedokážeme...
Když jsem pak viděla, jak si omotala mého syna okolo prstu jeho druhá žena a jak ho zmákla i její malá dcerka, chtělo se mi brečet, ale nekomentovala jsem to a byla jsem ráda, že spolu mají hezký vztah... Co jsem si o tom myslela já, to jsem radši nikomu neříkala.
Ovšem jenom pochlebování a obdiv k řádnému ovládání muže nestačí. Kolega nám k tomu jednou poskytl zajímavé vysvětlení, ne snad ke svému vztahu k manželce, jednalo se tehdy o mimomanželský vztah jedné naší nadřízené. Když jsme se totiž podivovaly, co na ní může ten její nový přítel vidět, pronesl tehdy Bedřich památnou větu: "Možná jenom ovládá takové sexuální praktiky, o jakých se vám ani nesní."
Hmm, tak takhle že by to bylo, na tomhle tedy stojí a padá svět? Ach a já blbec si myslela, že muži přemýšlí hlavou a ono je to zcela jinak. Panebože, to přece nemůže být pravda!!! No ale je. A co teď s tím?
Je to asi každého volba, já od svého "rovnostářství" neustoupila a celý život proto s tím svým doma zápolím. Ale používat tyhle finty na něj vážně nebudu. To bych si pak musela snad přestat vážit i sama sebe, ne?
Spousta žen si ale zakládá na tom, jak to s tím svým umí. A co k tomu dodat? Asi nic, snad jen jako ve Světácích: "A co je na tom k vodsouzení? Když to mužský těší a když to chtějí mít..."