Starý pán, dočasně osvobozen z předvánočního pachtění, přistoupil k oknu a pohlédl ven. Nic hezkého. Adventní čas. Venku pošmourno, mokro a nevlídně, psa bys ven nevyhnal. Nemá rád takové období. Dárky už dávno vyřešil obálkovou metodou, ani blízkým, ani sobě nedokáže vymyslet, čím by komu, tedy i sobě, způsobil radost.
Je rád v teple a suchu. Kouká z okna na tu slotu a vzpomíná na léto. Nejen to poslední, ale vybavují se mu vzpomínky i na ta předchozí a znovu prožívá událostí s tím spojené. Vesměs příjemné zážitky hodné zapamatování. V mysli je přebírá a znovu opakovaně je prožívá.
Slunce, voda, písečné pláže a hostitelé tenkrát milí a pozorní i v arabském světě, což při pozdějších návštěvách už tak zjevné nebylo. Bílý a podle očekávání zřejmě bohatý turista byl tehdy vítán a ctěn. Nejen na bazarech a stáncích se suvenýry, kde se dalo smlouvat o ceně, ale i na ulici, kde jej přátelsky zdravili místní, zcela neznámí lidé.
I český turista se cítil spokojeně, zejména s výsledkem obchodního jednání při němž usmlouval obrovské snížení ceny. Spokojený a hrdý sám na sebe co dokázal. Nestranný pozorovatel by dodal, že zcela spokojen nebyl ani ten prodávající. Smlouvání je něco jako společenský obřad a ten turista ho pokazil přistoupením na cenu, kterou on byl ochoten snížit řádově ještě o jednu číslici.
Spokojen sám ze sebou z horkého písku pláže turista vstoupil do vody. Slastný pocit v teplé slané vodě vyvolal dávku endorfinů. Bylo mělko ještě daleko od břehu se dalo zajít chůzi po dně. Položil se na hladinu a nechal se pohupovat vlnkami. Z nedostatku jiných podnětů hleděl na skupinu dětí, která se přirozeným pocitem sounáležitosti shlukla nedaleko. Pozornost upoutali dva malí chlapci nejblíže k němu. Šikovní skotačící kluci, pravděpodobně děti některého zaměstnance hotelu. Dováděli ve vodě i pod hladinou, radost byla na ně pohledět.
Po nějaké chvíli si i ti kloučkové všimli pozornosti českého turisty. Zadívali se na něj, pak něco konzultovali spolu, ale nemohli se shodnout. Pak se iniciativy ujal ten trochu větší. No větší, jen trochu, oba vypadali na předškolní věk. Menšího táhl za sebou a spolu přistoupili blíže. Překonali ostych, úklonem pozdravili a pak ten starší něco řekl. Žádná reakce nenastala, tak zopakoval zřetelně, asi spisovnou arabštinou.
Český turista v mládí učen ruštině a němčině, znalý pouze několik málo slov jiných jazyků, samozřejmě neporozuměl. Dosud si vystačil všude s němčinou, angličtina se teprve až po revoluci začala vyučovat. S ruštinou neuspěl nikde ani v Evropě, tak německy se pokusil o vysvětlení. Byl přesvědčen, že komunikace tímto končí a česky jen dodal, že lituje, chlapci jsou mu milí a rád by jim vyhověl, kdyby jen tušil co požadují.
Malý chlapec usoudil, že arabština nefunguje a zopakoval svůj požadavek francouzsky. To český turista poznal, ale stejně neporozuměl. A neporozuměl ani potřetí opakované otázce v anglické verzi. Tak jen posunky naznačil souhlas, že vyhoví jejich přání. Oba přistoupili blíže, ale nešlo o přátelské potřepání rukou, jen s úctou obřadně se prstem dotkli podané paže. Pak poděkovali a vrátili se mezi ostatní děti.
Rozpaky, nepochopení, trapas a hlavně stud. Nejen že nechápal ten dotek, ale deprimující ostuda, že on absolvent dvou vysokých škol a postgraduálu je ve světě úplná nicka, která nedokáže porozumět ani dotazu dítěte. Navíc dítěte komunikujícího třemi jazyky. To poznání bylo a je strašné, dodnes se jej nezbavil.
O vysvětlení toho doteku pak požádal Samira, delegáta cestovky. On byl vlastně Belgičan, narozen někde v Africe a žijící v Česku. Vysvětlení bylo překvapivé. Oni tam bělocha považují za nadřazeného a dotknout se jej znamená obrovskou poctu. Dále zdůrazňoval, že Tunis už je moderní, neislámská a pokroková republika a islám je jen převažující náboženství. A také tvrdil, že průměrný věk obyvatel je kolem třiceti let a že nedaleko je studentský kampus pro 14 000 studentů. Potkávali jme dívky jen v tričku a kraťasech a zjevně to nebyly turistky, asi mluvil pravdu. A též, že jejich školství funguje na třech trimestrech po třech měsících a v létě se samozřejmě nevyučuje. A že kromě arabštiny už od 3. třídy mají povinně francouzštinu, později povinně angličtinu a po 8. třídě je maturita, kterou zvládne maximálně polovina, nevadí, ostatní mají diplom o absolvování školy, což mnohým postačuje.
Tak hovořil ještě dlouho o nejrůznějších odlišnostech a mnoho zajímavých informací poskytl. Jenže to bylo tenkrát. Vývoj v pozdějších letech mnoho změnil a z našeho pohledu nebylo to zrovna k prospěchu této země.
A tak starý pán hledící z okna na nepohodu venku si uvědomuje, že mnoho se toho změnilo také u nás doma a že ne všechno naplnilo očekávání lepších zítřků.
