Včera jsme chtěli jít tancovat, dokonce jsem řekla, že se obětuji a vezmu auto a vydržím při nealko pití, hlavně když si trochu zatancujeme a pobavíme se. Už jsem si dokonce připravila sukni a halenku, kterou nosím při slavnostních příležitostech, ale řekla jsem si, budou Vánoce, tak ať se třpytím. Člověk míní, kamarádi mění. Pepa pravil, že ho bolí nohy, ale že by se kvůli mně obětoval a bude tam sedět a dívat se, jak nám to jde v dámském kroužku a dá si pivo. Jedna kamarádka byla nastydlá, druhé lítá tlak, třetí prý musí k doktorovi, a aby z ní netáhl alkohol, tak raději nepůjde, tak jsem to vzdala. Moje slavnostní šatstvo jsem uklidila do skříně, a protože jsem měla v sobě nějak hodně energie, tak jsem si řekla - vyperu záclony, vyčistím okna. V pračce jsem měla jednu dávku prádla, tak jsem si myslela, že už je dopráno, něco jsem tam zmáčkla a pračka se urazila. Už ji nebudu programovat uprostřed cyklu. No uběhlo dost času, než jsem ji mohla otevřít A venku už po páté hodině byla tma, čili nemělo význam prát ještě záclony, protože už bych z těch štaflí určitě spadla.
Tak jsem si sedla do obýváku s knížkou, která mě baví. Autor Patrik Hartl - Okamžiky štěstí. Je to hezké, zasměji se a vzpomenu si vždy na autorovo hýkání. Přišel Matýsek a psali jsme a malovali dopis Ježíškovi, co bychom si přáli. On samý Minecraft a knížky o malém Poseroutkovi, foťák, elektrické brýle (to vůbec neznám). I když loví teprve první písmena, už má tři poseroutky, tak Ježíšek přinese další. Mám radost, že má zájem o knížky. A pak já, moje přání - říkám nové auto, dovolenou, nový foťák a nového boxera. Chlapa jsem tam už raději nepřipisovala. Tak vše maloval, boxer sice vypadal jako myška, ale nám dvěma je vše jasné, co si přejeme. Popsaný velký list i s obrázky, mám ho před sebou.
Dnes jsem se dobře vyspala, vstala jsem s energií a říkám si - okamžitě se pustím do záclon a do skla, vymetu pavučiny na chodbě a možná mi vyjde i chvíle na procházku se psem, večer se srovnám v tělocvičně, jestli se tam doplazím. Teď mě tak napadlo, proč si ženy namluví třeba i o hodně mladší partnery. No přece proto, aby jim potom pomáhali třeba v domácnosti, na zahradě, vozili je na dovolené a snesli by Modré z nebe. To jsem měla začít dřív, teď už je na takové životní změny pozdě :-). Navíc, nejsem bohatá, stará star :-). Takové jsem měla odhodlání u ranní kávy, že hned začnu s uklízením. A zatím dávám své překotné myšlenky na papír a práce musí počkat. Když mně se tak neeechce vstávat od PC.
Ale jen dopíšu, jdu na věc. Poprosím pračku, aby byla milá a pracovitá a ty záclony vyprala. Vždyť jsem si včera koupila levandulový škrob, aby to všude hezky vonělo. Dopsala jsem, pustila pračku a jdu na to.
Pokračování - záclony pověšeny, voní levandule, chodba neuklizena a na oslavu jsem si ještě před polednem nalila dvojku. Tedy až po pověšení těch záclon, jinak bych ten článek už možná nedopsala. Maňana. Mám ještě pud sebezáchovy. A k obědu si uvařím špagety se sýrem a domácím kečupem. Ještě jsem zalila a zkontrolovala mé milované kytičky. Vánoční kaktus má poupata, muškáty ještě pořád kvetou, ovsík nasazuje na dvě poupata, azalka bude kvést, no co si víc přát? Je to krása.
A v neděli ráno zapálím tu první adventní svíčku. Abych také za čisté okno mohla položit ten dopis s našimi přáními. Ještě tam připojím to přání největší, zdraví a lásku pro nás všechny.
Vám, milí přátelé, přeji totéž. ❤️
