Toulání, toulání, všechny chmury zahání.
V tom podzimním krásném čase, trochu jsem se toulala,
přes výmoly, strmé kopce, nikdy jsem to nevzdala.
Nebyla jsem ale sama, provázela mne psí dáma,
vám již známá Dorinka, s ní kámoška Janinka.
Koncem října vyrážíme do míst, které známe,
podívat se po houbičkách, prázdný košik máme.
Všude už je napadaná velká vrstva listí,
nesmím sklouznout po kořenu, hůl v ruce to jistí.
Ono se to lehce řekne, své kroky já střežím,
v jedné chvíli čučím kamsi, pràsk, už v listí ležím.
Nechat mne tam bez pomoci, to přec Janě nedá,
práskne s košem, rychle běží, ze země mne zvedá.
Dalši týden naplánuji zas společný výlet,
který budem s kamarádem ve dvou rádi sdílet.
Tentokrát jsme navštívili kraj vám jistě známý,
na fotkách to uvidite, kochejte se s námi.
Na začátku listopadu mám toulavou náladu,
nejdřív ale dám do kupy trochu zdejší zahradu.
Odpoledne za sluníčka pádím kopcem nahoru,
abych trochu vyvenčila tu zrzavou potvoru... (promiň Dorinko)
A tak cestou necestou procházíme známou krajinou v okolí Vratislavic. Nejdřive zabočíme ke koňskému ranči a odtud na pokraj podzimně vybarveného lesa. Dál jít nesmíme, vstup hlouběji je zakázan kvůli hojnému výskytu divočáků a jejich připravovanému odlovu. Naše kroky vedou raději k rybníkům, kde se pokochám nadherným zrcadlením ve vodní hladině a hajdy domú. Zkrátka zase další krásné odpoledne. Vracím se domů opět plná dojmů, usedám k počitači s myšlenkou podělit se s vámi o trochu té krásy.
Přijměte pozvání na naše touláni. Zdravi vás velice, turistka Bertice.