Název článku jsem zvolila proto, že se jedná o rychlé rozhodnutí. Je středa 23.10.24 a Petr s vnučkou mají na odpoledne sjednanou návštěvu u své pedikérky ve Varvažově. Mají oba zvláštní vady a problémy s prsty na nohou, je to i bolestivé. Nejdříve jsem chtěla zůstat doma, ráno byla mlha jako mlíko. Jenže během dopoledne se rozplynula a ukázalo se slunce. A tak jsem se rozhodla, že s pejskem pojedeme s nimi. Byla by chyba nevyužít možná pár posledních slunečných dní. Samozřejmě, že foťák jel se mnou. První zastávka byla v nedalekém Chlumci, kam měla Anička přijet autobusem z Teplic. Jeli jsme trochu dřív, chtěli jsme se tam trochu projít.
Na procházce jsme tam snad ještě nebyli. Uniklo nám, že už to není vesnice, ale město Chlumec v okr. Ústí n/L. Leží na úpatí Krušných hor na půli cesty mezi ÚL a Teplicemi. Má přibližně 4 280 obyvatel. Název Chlumec nesl raně středověký strážní hrad, zřejmé je, že dnešní podoba jména je v podstatě původní a stará kolem 1 000 let. Chlumecko bylo zřejmě osídleno již v době bronzové, dle různých nálezů. Toto město má bohatou a dlouhou historii - viz Wikipedie.
Když jsme naložili vnučku, odjeli jsme do nedalekého Varvažova. Naštěstí bylo pořád docela hezky tak jsem s pejskem obcházela okolí a čekala na Petra. Pro vnučku si naštěstí přijel syn, tak už se čekalo jen na páníčka. Tomu to trvalo sice trochu déle, ale oba jsme s Boonečkem ve zdraví přežili. Zpátky jsme ještě zastavili u Oprámu, měli jsme pro majitele hospody velkou fotku jejich malamuta z předešlé návštěvy. Měli velkou radost. Já jsem se ještě vydala k vodě, podzim se tu hezky vybarvil.
Už jsem tu párkrát psala, že si musíme dělat radost, v dnešní době je to to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. On někdy rychlý nápad je lepší, než dlouhé rozhodování, jestli ano nebo ne, přeji vám hezký zbytek podzimu a hlavně zdraví.