Manžel v roce 2012 pracoval v České republice se dvěma Korejci a nestačil se divit jejich nasazení. Všude s sebou nosili počítače, pokud nebyla k dispozici židle, seděli na zemi a neustále pracovali. Ani chvíli neodpočívali, do jídla je bylo třeba nutit.
Slovo dalo slovo a byli jsme pozváni k jednomu z nich. Duki byl technickým manažerem závodu velké nadnárodní společnosti. Bez jeho pomoci bychom těžko navštívili vzdálenou oblast na severovýchodě Jižní Koreje. Nejenže jsme měli možnost strávit jednu noc v jeho domě, ale pomohl nám rezervovat penzion, s jehož majiteli bylo možné komunikovat pouze korejsky. Protože nefungoval ani bankovní převod, Duki za nás zaplatil daný penzion a neměl problém s tím, že mu peníze vrátíme, až se uvidíme u něj doma.
Název země Korea vznikl za dynastie Goryeo (918 – 1392) zkomolením slova Koryŏ (takto byl někdy přepisován název dynastie Goryeo). V tomto období došlo k rozvoji centralizované vlády a rozkvětu buddhistické kultury. Severní i Jižní Korea sice používají v angličtině shodně název Korea, ale v korejštině každá Korea používá pro označení své země různý termín: Čoson v Severní Koreji a Hanguk v Jižní Koreji. Dynastie Čoson (1392 - 1897) založená generálem Yi Seong-gye trvala více než 500 let. Vyznačovala se vlivem konfucianismu, kulturními úspěchy a vytvořením korejské abecedy hangul. Zemi následně výrazně poznamenala japonská okupace (1910-1945), která vedla k výraznému kulturnímu a politickému útlumu. Z Koreje se stala japonská kolonie a z Korejců občané druhé kategorie. Někteří Japonci je dodnes považují za podřadnou rasu. Toto období skončilo porážkou Japonska ve druhé světové válce, kdy byla Korea podél 38. rovnoběžky rozdělena na severní a jižní část. Korejská válka (1950-1953) vyústila v patovou situaci a poloostrov zůstal rozdělený dodnes. Jižní Korea se postupně vyvinula v dynamickou demokracii a ekonomickou velmoc, zatímco Severní Korea zůstává samotářským autoritářským státem. Liší se i jazyk. Jižní Korea se nebrání přejímání cizích slov, zatímco severní Korejci v důsledku své izolace mluví původní čistou korejštinou.
Na návštěvě v korejské domácnosti
V říjnu 2012 jsme měli na nejlepším světovém letišti Incheon v Soulu rezervované auto značky Hyundai. Adresu Dukiho ve městě Yeoju nám do navigace nastavil ochotný zaměstnanec půjčovny. Dokonale elektronikou vybavené auto nás dovezlo těsně před dům Dukiho. To jsme ovšem netušili. Manžel vystoupil z vozu a tázavě oslovil kolemjdoucího staršího muže: “Please, where is Duki´s house? (Kde je prosím dům Dukiho?)”. Starý Korejec vyvalil údivem oči a belhal se o holi dále. Očividně nic nepochopil. Co teď? Naštěstí se otevřela vrata domu, před kterým jsme stáli, a objevil se usměvavý Duki. Jeho pohostinnost neznala mezí. Ačkoliv se svojí ženou spali každou noc na prosté rohoži na zemi, výhradně pro nás vyrobil vyhřívanou evropskou postel. Na jednu jedinou noc. Co potom s touto postelí udělal, nevíme. Abychom netrpěli zimou, protkal matraci postele gumovými hadičkami, kterými obíhala teplá voda poháněná malým čerpadlem. Ne nadarno jsme bydleli u technického manažera. Dům byl pozoruhodnou kombinací supermoderních technologií a tradice korejského venkova. Střecha byla přes den roztažená jako obří záclona, takže do obýváku svítilo příjemné říjnové sluníčko. Večer ji Duki dálkovým ovládáním zatáhl. Seděli jsme na zemi u stolu, který byl přibližně dvacet centimetrů nad podlahou. Nohy jsme měli v jámě pod stolem. V koupelně nebyla sprcha, nohy jsme si myli na zemi v otlučeném lavoru, do kterého jsme gumovou hadičkou napustili vodu. K večeři nám Dukiho manželka připravila korejské národní jídlo “bulgogi”, což v překladu znamená „ohnivé maso“. Připravuje se obvykle z tenkých plátků hovězího masa marinovaných ve sladko-slané omáčce. Marináda obsahuje sójovou omáčku, cukr, sezamový olej, česnek a někdy hrušku nebo jablko pro větší sladkost a křehkost. Zcela jistě nejlepší jídlo korejské kuchyně, které jsme kdy jedli.
Na obrovské televizní obrazovce nám Duki nejprve opakovaně pouštěl písničku jihokorejského umělce Psy s názvem "Gangnam style", která v červenci 2012 ovládla hitparády na celém světě. Autor tuto píseň složil jako satiru na extravagantní životní styl a domýšlivé postoje obyvatel čtvrti Gangnam v Soulu, která je známá svým bohatstvím a luxusním bydlením. Videoklip s proslulým „koňským tancem“ se stal celosvětovou senzací, virálně se rozšířil na YouTube a stal se prvním videoklipem, který dosáhl jedné miliardy zhlédnutí. Po této hudební vložce se Duki na obrazovce zaměřil na vysvětlení korejského písma a abecedy. Korejské písmo hangul je poměrně jednoduché. Bylo vytvořeno v roce 1443 králem Sedžongem Velikým za dynastie Čoson, aby podpořil gramotnost mezi prostým lidem. Tvary jednotlivých písmen byly vymyšleny tak, aby vyjadřovaly vlastnosti zvuků, které označují. Písmo se skládá z 24 základních písmen: 14 souhlásek a 10 samohlásek. Tato písmena lze kombinovat do slabičných bloků, takže se jedná jak o abecedu, tak o slabičné písmo. Dozvěděli jsme se například, že název auta Hyundai pochází z korejského slova “hyeondae”, což v překladu znamená “moderní” nebo “současný”. Vyjadřuje to zaměření tohoto výrobce aut na inovace a moderní design. Naše výslovnost slova Hyundai nemá ovšem s korejštinou nic společného, rodilý Korejec by nevěděl, co máme na mysli. Město Yeoju, kde bydlí Duki, je významným centrem současné jihokorejské keramiky. V jeho okolí se rovněž pěstuje rýže, sladké brambory a žluté melouny. Je také rodištěm poslední korejské císařovny Myeongseong.
Údolí Taegi
Po rozloučení s Dukim se naší základnou v severovýchodní části Jižní Koreje stal penzion Taegi Valley, který leží v půvabné krajině na břehu potoka v borovicovém lese. Říjnové sluníčko zdůrazňovalo krásu bílých, růžových a červených květů, které rostly všude kolem.
Byli jsme zde vůbec prvními cizinci. Je to bezpochyby dobré místo pro návštěvu krásných míst, jako jsou národní parky Odaesan a Seoraksan, údolí Mureung a nejlepší pláže Jižní Koreje. Penzion je tvořen různě velkými dvojdomky. V našem domku mohly spát až čtyři osoby, byly v něm dvě manželské postele (jedna na patře) a byl plně vybaven. Navíc jsme dostávali zdarma ovoce a večer konvici zeleného čaje. Snídaně byly vydatné a chutné. Jako první cizinci, kteří sem přijeli, jsme dostali mimořádně výhodnou cenu, takže jsme přehlíželi drobné problémy jako špatná zvuková izolace nebo kouř a zápach při grilování masa vedle našeho domku. Nejvíce jsme ovšem trpěli nemožností regulovat teplotu v pokoji. Jednu noc jsme se potili v tropické teplotě třicet dva stupňů a následující noc jsme se třásli zimou, protože komplikované a korejsky popsané dálkové ovládání nereagovalo na naše zoufalé pokusy snížit nebo naopak zvýšit teplotu. Během prvních dnů jsme se poměrně snadno domluvili, protože dcera majitelů, která tam trávila víkend, mluvila slušně japonsky. Po jejím odjezdu jsme však byli zcela ztraceni.
V nedaleké restauraci jsme byli mile přivítáni a dokonce nám donesli měkké polštáře na podlahu, aby kompenzovali skutečnost, že u nízkých stolků nebyly žádné židle. S objednáním jídla to bylo ovšem horší. Prošli jsme se tudíž po restauraci a snažili jsme se inspirovat pohledem na jídla, která konzumovali hosté u vedlejších stolků. Mně se to víceméně povedlo, ale manželovi byla naservírována studená nudlová polévka, v níž plavaly kostky ledu. Součástí příboru byly velké nůžky, které mu měly sloužit ke stříhání dlouhých nudlí.
Údolí Mureung a buddhistický chrám Samhwasa
Náš první výlet z penzionu směřoval do údolí Mureung v provincii Gangwon. Je dlouhé čtyři kilometry a táhne se až k vodopádu Yongchu-pokpo. Při procházce tímto údolím jsme obdivovali zajímavě tvarované skály v korytu řeky. Ve středověku se jednalo o jedinou cestu z východní provincie Gangwon do Soulu.
Poblíž vstupu do tohoto údolí lze navštívit buddhistický chrám Samhwasa. Již v roce 642 ho nechal postavit mnich Jajang-yulsa. Nachází se na sever od hory Dutasan vysoké příbližně 1400 metrů. Původně se však tento chrám nacházel asi o jeden kilometr dále na východ. V roce 1977 musel být přemístěn na současné místo, protože v jeho původní lokalitě probíhala těžba suroviny pro cementárny. V chrámové poustevně Samgongam se Wang Geon, pozdější král Tchädžo dynastie Goryeo (918-943 n. l.), modlil za sjednocení tehdejších tří korejských království (Goreyo, Pekje a Silla). Když bylo sjednocení tří království nakonec dosaženo, přejmenoval chrám na Samhwasa, což v češtině znamená „Chrám harmonie tří“. V roce 1747 byl chrám poškozen povodní a sesuvy půdy. Po přemístění na vyšší místo byl znovu zničen, tentokrát požárem v roce 1820. Byl obnoven v roce 1824 a v roce 1907 byl vypálen japonskou armádou pod záminkou, že ho korejští partyzáni využívají jako základnu pro své operace.
Dnes je tento chrámový komplex navštěvován nejen korejskými buddhisty, kteří jsou ve své zemi menšinou. 56% Korejců jsou ateisté, 28% křesťané a pouze 16% buddhisté. Mezi křesťany převládají protestantské církve. Při cestování Jižní Koreou lze vidět především křesťanské kostely, buddhistické svatostánky jsou ukryté v lesích a je nutné je hledat.
Krásné slunečné počasí a rudé listy javorů lákaly k procházce. Prošli jsme si celý rozsáhlý chrámový komplex a vrátili se i k řece v údolí Mureung.
Po celodenním chození jsme dostali chuť k jídlu, takže jsme se zastavili v jedné restauraci. Měla dvě části. V jedné se podle místní tradice sedělo na zemi, a to bez bot, které musely zůstat pod lavicí u vchodu. Tato část byla nabitá místními turisty a poutníky. Druhá, téměř prázdná část restaurace lákala stoly se standardní výškou. To bylo něco pro nás! S výběrem jídla to ani zde nebylo jednoduché, ale podařilo se nám objednat si teplá jídla.
Jsme v zemědělské oblasti, takže cestou zpět do penzionu pozorujeme políčka, kde ženy v barevných plátěných kloboucích sklízejí různé ingredience pro kimči. Jedná se o tradiční korejský pokrm z kvašené zeleniny, nejčastěji ze zelí "napa" a korejské ředkve. Dochucuje se různými přísadami včetně česneku, zázvoru, chilli papriček a rybí omáčky. Proces fermentace mu dodává charakteristickou pikantní, kořeněnou a "umami" chuť. Kimči je neuvěřitelně všestranné. Lze ho použít samostatně jako přílohu nebo při přípravě různých jídel, jako je dušené maso nebo smažená rýže. Korejci ho dokonce používají jako přísadu na pizzu. Je známé svými zdravotními účinky, protože při procesu fermentace vznikají probiotika, která jsou prospěšná pro trávení. Zmíněné zelí "napa", známé rovněž jako čínské zelí, se hojně používá ve východoasijské kuchyni. Má velký, podlouhlý tvar se světle zelenými, vrásčitými listy a silnými bílými stonky. Chuť tohoto zelí je ve srovnání s naším zelím jemnější a sladší, což z něj činí vhodnou přísadu do mnoha pokrmů.
Pláže na pobřeží Východního moře
Dalším cílem jednodenního výletu bylo město Gangneung, které se nachází na východním pobřeží Jižní Koreje. Je známé svými krásnými plážemi. Navštívili jsme pravděpodobně nejoblíbenější z nich. Nazývá se Gyeongpo a je proslulá svým dlouhým písečným pobřežím a průzračnou vodou. V létě je to bezpochyby skvělé místo na koupání, ale říjnové teploty si vyžadovaly spíše zimní bundu. Podél pláže vedla dlouhá dřevěná promenáda. Pozorovali jsme rušný život na pláži a mořský příboj. Vál silný vítr. Neviděli jsme žádné otužilce, kteří by se koupali. Nikdo ani neprojevoval zájem o projížďky na čekajících koních. Nelákaly ani motorové čluny vytažené na břehu. Pod slunečníky se na podzimním sluníčku vyhřívali starší Korejci. Mládež líně polehávala přímo na písečné pláži. Pohoda po korejsku.
Být na pobřeží moře a neochutnat ryby by bylo jistě hříchem. Rybí restaurace jsou přímo na pláži a objednání nemůže být snazší. Stačí ukázat na vybranou rybu v akváriu a zanedlouho je na talíři. Na stěně navíc visí anglicky popsané obrázky komerčně lovených ryb ve Východním moři (Japonci mu říkají Japonské moře). Stolky jsou opět nízké, evropské stoly jsou v této části Koreje spíše výjimkou.
Na ulici jsme náhodou potkali Kanaďanku, která v Gangneungu učila angličtinu. Pravděpodobně jsme byli jediní neasijští cizinci v celém městě, takže jsme se k sobě vřele hlásili.
Národní park Seoraksan
Vrcholným zážitkem naší cesty na severovýchodě Jižní Koreje byla návštěva dvou národních parků. První z nich byl Seoraksan. Nachází se přibližně dvacet kilometrů od hranice Korejské lidově demokratické republiky neboli Severní Koreje. Mezi nejznámější místa patří skalní útvar Ulsanbawi, který se skládá ze šesti žulových vrcholů a nabízí náročnou túru se strmými úseky a kovovými schodišti. Panoramatický výhled z vrcholu jsme si vzhledem k manželovým problémům s kyčlemi museli nechat ujít. Chrám Sinheungsa je jedním z nejstarších zenových chrámů na světě. Pyšní se masivní bronzovou sochou Buddhy a je snadno přístupný od hlavního vchodu do parku. Cesta k vodopádu Biryong představuje malebnou a relativně snadnou túru. Vrchol Daecheongbong s výškou 1 708 metrů si naopak jako nejvyšší vrchol parku vyžaduje náročnou túru. Pevnost Gwongeumseong, kam se lze nechat vyvézt lanovkou, nabízí skvělé výhledy na okolní hory, údolí a Východní moře. Národní park Seoraksan je nádherný v každém ročním období, ale obzvlášť úchvatný je na podzim, kdy barevné listí javorů a jiných listnatých stromů vytváří záplavu žluté a červené barvy. Byli jsme rádi, že jsme si tu krásu díky slunečnému počasí mohli plně vychutnat.
Na sluncem vyhřáté terase restaurace jsme si podle obrázku objednali nám již známé jídlo bulgogi. Nebylo špatné, ale s “ohnivým masem” připraveným Dukiho manželkou nesneslo srovnání.
Národní park Odeasan
Národní park Odeasan leží o něco jižněji. Jeho chloubou je historický chrám Woljeongsa založený v roce 643 n. l. Vyznačuje se krásnou architekturou a klidnou atmosférou. Nejvyšší vrchol tohoto parku Birobong měří 1 563 metrů. Výšlap na jeho vrchol nabízí opět nádherné výhledy a je oblíbený zejména na podzim, kdy se listí zbarvuje do zářivých odstínů červené a oranžové barvy. Údolí Sogeumgang je známé svými malebnými scenériemi a jedinečnými skalními útvary, průzračnými potoky a bujnými lesy. Je to skvělé místo pro nenáročnou pěší túru. Další starobylý chrám Sangwonsa je známý svým bronzovým zvonem, který je jedním z nejstarších v Koreji. “Les moudrosti Odaesan” je domovem řady vzácných druhů rostlin, včetně trsů Thuja orientalis a Taxus cuspidata. I v tomto národním parku jsme se nádherně prošli v říjnovém sluníčku mezi japonskými javory momiji a jinými různobarevnými stromy.
Korejci v Praze
Zcela nedávno jsme si naši cestu do Jižní Koreje znovu připomněli, když manžel provázel dva korejské zákazníky po Praze. Stejně jako Duki byli nezničitelní. Po třináctihodinovém přímém letu ze Soulu a bez ohledu na sedmihodinový časový rozdíl na nich nebyla vidět únava. Večerní prohlídku Prahy absolvovali přímo z letiště. Nejvíce byli fascinováni nefalšovanou atmosférou tradiční české hospody U zlatého tygra v Husově ulici, orlojem na Staroměstském náměstí, pohledem na noční Prahu z vyhlídky na Hradčanském náměstí a večeří v tradiční české restauraci, kde plzeňským pivem zapili knedlo, zelo, vepřo. Plzeňské pivo znali, lze ho koupit v supermarketu v Soulu. Při večeři se manžel dozvěděl, že korejský jazyk není tak komplikovaný jako japonština, pokud jde o zdvořilostní fráze. Některá slova jsou podobná a zdá se, že pro Korejce není příliš obtížné se japonsky naučit. Mladší mluvil tímto jazykem dost obstojně a zmínil se, že často cestuje do Tokia. Já sama jsem se sice s těmito sympaticky vypadajícími Korejci nesetkala, ale při manželově vyprávění jsem si ráda zavzpomínala na tuto podivuhodnou zemi.
