Prázdniny mého dětství
Ilustrační foto: Pixabay

Prázdniny mého dětství

22. 9. 2024

Opravdu nevím, jak bychom s mým bratrem trávili prázdniny bez péče naší tety Marie. Teta měla své tři děti - nejmladší Kája je starý jako já, dvě její dcery byly už tak velké, že tetě v její péči o nás hodně pomáhaly. A v mém věku byla i sestřenka Jaruška, jedináček. Nejmladší z nás byl můj bráška. Nás šest dětí měla teta  na starosti celé prázdniny. Bydleli jsme v malé chatičce u potoka,

Jeden z našich rodičů si vzal dovolenou a přivezl nás, druhý si vzal dovolenou na konci prázdnin a dovezl nás domů. Mezi tím měla vše na starosti teta. Na chatě nebyla elektřina ani voda a teta vařila na plotně na dřevo. Dřevo se muselo nanosit z lesa a voda ze studánky. Na to teta měla  správný postup. Malé dítě dostalo litrový džbánek, větší dvoulitrovou bandasku, další nádoba byla zase o něco větší. Každému z nás přidělila jednu nádobu a tato naše karavana vyrazila ke studánce. Teta dbala na to, aby malé děti nenosily nic těžkého. Takže propracovat se k větší nádobě - to už byl služební postup! Na to jsme byli pyšní!

Stejně to bylo s větvemi na topení. Čím větší dítě, tím víc klacků se v lese snažilo pobrat, aby bylo jasné, že něco dokáže. Jednu větev za sebou přitáhl i ten nejmenší - ale nejsme mrňata, v každé rude pobereme aspoň tři velké větve! Připadá mi, že to dnešním dětem chybí. Nic nemusí, tím pádem nemají být na co pyšné a sebevědomí pak není kde brát.

Teta prala v neckách, vyprané prádlo máchala v potoce a se svými dcerami chodila přes les na nákupy do nejbližší vsi. To bylo nějakých bochníků chleba, kostek másla a dalších potravin! Pro mléko jsme chodili do jiné vsi k rodině, která měla krávu a denně pro nás připravila 3 litry mléka. Co teta pořád vařila už nevím. Byla jsem dítě s pramalou chutí k jídlu.  Určitě jsme měli k obědu polévku a další chod. Pamatuji se na buchty, které teta pekla každou sobotu na nedělní snídani. Takové buchty už jsem nikdy nejedla, ani když jsem se jako dospělá naučila péct a kynuté těsto zvládla v několika variantách. Tetino buchty byly příjemně vláčné a plněné borůvkovou marmeládou.

Teta byla praktikující katolička a každou neděli nás vodila na mši do kostela ve vsi, kam chodila ve všední dny nakupovat. Za ranního chladu jsme přešli louku a malý lesík, za poledního horka jsme šli zpět.  Modlili jsme se  jinak každé ráno, večer a před obědem. Já se všechny modlitby naučila a pak odjela domů a zase všechno zapomněla. Moji rodiče byli katolíci, ale hodně formální. Tetinu ochotu starat se o nás obdivuji dodnes. Věřím, že jsme byli pod Boží ochranou. Byli jsme bez telefonu, bez auta a k lékaři to bylo asi 20 km. S drobnými poraněními si teta poradila a vážného se nám nestalo za celé ty roky nic. Naše záda spálená od sluníčka teta večer namazala a ráno bylo zase dobře.

Parta šesti dětí se vždycky něčím zabavila. Vzpomínám si na papírové vystřihovací panny s oblečením, které drželo na vystřižených dílečcích. Panny nám většinou někdo dovezl jako dárek nebo jsme si je nakreslili sami a oblečky vymysleli podle vlastních představ. Samozřejmě jsme se srovnávali, kdo má nejhezčí. Jindy nám za panenku posloužil klacík obalený odstřižkem. Mé sestřenky uměly na opravdové panenky plést a háčkovat, mne to tenkrát moc nebavilo, ale z  malých přadýnek vlny jsem uměla panáčky a panenky všech barev a velikostí. V lese jsme dělali panenkám pokojíčky z kamínků a mechu a když bylo horko, koupali jsme se v potoce. Na plavání to nebylo ani když jsme z kamenů postavili hráz, ale nám to na hraní stačilo. Míč jsme měli také a samozřejmě jsme mazali karty, až na chatě  jsem se naučila Černého Petra a měli jsme i kvarteta.

Když dozrály borůvky, teta nás všechny odvedla do lesa a diplomaticky přemlouvala k tak nezajímavé práci, jako je sběr těch mrňavých kuliček. Mně říkala, že Kája už natrhal tři hrnečky a Kájovi zase tvrdila, že já jsem už natrhala tři hrnečky. Tuto dezinformaci jsme odhalili až jako dospělí a coby rodiče ocenili, jak to ta teta zvládla. Byli jsme v lese dokud dospělí nenatrhali plné nádoby. S sebou jsme měli hromadu krajíců chleba namazaných sádlem a zajídali jsme je borůvkami, nějaké pití jsme s sebou také měli. Tu chuť chleba se sádlem a borůvek si také pamatuji dodnes. 

Marně přemýšlím nad tím, co tetu vedlo k tomu opatrovat nás každý rok, dokud jsme nevyrostli a nezačali si prázdniny užívat po svém. Teta byla nezmar. Když už jsme její péči nepotřebovali, posbírala děti sousedů v domě, kde bydlela a odvezla si je na chatu. Snad jí bylo líto dětí, které by ve městě bez dozoru prázdniny zbytečně promarnily. 

Když jsem po letech přijela na chatu už se svými dětmi, vzpomínali jsme s bratránkem a sestřenicí na tetu a znovu žasli nad tím, jak to tenkrát zvládla. A i když mám další sestřenice a bratrance, k těmto prázdninovým mám stále nejblíže.

 

 

 

 

 

Letní soutěž 2024 prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA