Je čas růží. Také tento rok jsem se těšila na fotografování těchto nádherných květů. Tak jsem se podívala na zdroje informací o růžích, které uvádím v článku.
Růže měla u nás své místo odnepaměti, již v lidské předhistorii rostly na našem území plané růže a jejich předci.
Tradiční květina, která může vyjadřovat lásku, vášeň, smutek, zášť i nenávist. Je součástí mnoha klasických pohádek, některé situace si bez ní takřka nedovedeme představit.
Jeden čas se v Evropě dokonce uvažovalo, že by byla růže uznána jako právoplatné platidlo. Zejména Francie byla růžemi celá posetá, boom se ale šířil po celém vyspělém světě. A to přitom jen o pár set let dříve, v 15. století, měli třeba Angličané k růži úplně jiný vztah. Ztělesňovala pro ně boj o zisk královské koruny. Bílá růže značila rod Yorků, červenou si vyhradili Lancasterové.
U nás se začala růže šířit v období středověku. Právě z tohoto období pochází většina šlechtických erbů, na nichž bývá růže vyobrazena velice často. Můžeme ji vidět například ve znaku Vítkovců. A kdo by někdy neslyšel o pětilisté růži v erbu Rožmberků? Samozřejmě bylo ještě dalších mnoho rodů, které růži umístily na svůj erb.
Růži můžeme vidět i v dnešní době. Je více, než 50 měst, kteří jí uchovávají ve svém znaku. Mezi nejznámější města se řadí Sedlčany, Třeboň nebo Jindřichův Hradec.
V současnosti se růžová móda po lehké pauze opět navrací. Řezaná růže je mezi svými konkurenty suverénně nejpopulárnější, mnohé parky a zahrady jsou zdobené růžovými keři a posledním trendem jsou pak zmenšené růžičky.
Použité zdroje:
Vybrala jsem moje nové fotografie růží, dále fotografie i z mého archivu a vložila je do video souboru s hudbou. Fotografie byly pořízeny na zahradě a v ostravském parku.
